V Česku se čas od času na politické scéně stává, že se najde někdo, kdo nějakým způsobem posunuje hranice své práce a současně i kompetencí. Nejde snad ani o to, zda je to směrem pozitivním anebo na druhou stranu negativním. Jde o to, že se to děje za přispěním veřejného mínění.

Předseda KDU-ČSL a současný vicepremier ČR Jiří Čunek je toho přímo učebnicovým dokladem. Jeho raketový vstup do vysoké politiky, razance s jakou svou politiku vykonává a sebevědomí, které mu doteď nechybí, je neuvěřitelné. Skoro denně se o něm můžeme dočíst v tisku, vidět ho na obrazovkách tuzemských televizí či na webových zpravodajských serverech. Pozice s jakými je v těchto případech uváděn jsou dvojí: buď jako hrdina anebo jako člověk, politik, který by se svých funkcí a kompetencí měl ihned vzdát.

Co mě ale děsí nejvíce, je vnímání jeho politických kroků širokou veřejností. Bagatelizování ba dokonce legitimizace deportace Romů ze Vsetína, Jiří Čunek jako spasitel s novým svérázným slovníkem, který opakuje řada obyvatel v soukromých rozhovorech a diskuzích. Nová vlna nesnášenlivosti vůči minoritnímu etniku. Taková, která tady v novodobé historii ČR ještě nebyla. To vše má více či méně pod palcem vicepremier Čunek. A aby toho nebylo málo, aby to nebylo jen z pozic ideologických, pan Jiří Čunek ke své prezentaci přidal ještě několik nevyjasněných finančních obvinění a nejasností, za které by se musel stydět kde kdo a ze svých funkcí by každný soudný člověk, který má alespoň špetku hrdosti, ihned odstoupil. A co na to náš vicepremier? Drží se zuby nechty! Přesvědčen o své nevinně a čisté pravdě, kterou hlásá onu etnickou nesnášenlivost zaobalenou tak, aby se to líbilo co nejvíce voličům.

V současné době a to poměrně nově se pan Čunek hlásí dokonce k tomu, že on sám problematiku romské menšiny bude řešit. Jistě má připravený sofistikovaný fahrplán, sofistikované [konečné] řešení. Popravdě, jednak ze zkušeností s panem Čunkem v těchto věcech a v neposlední řadě kompetencí ministryně Džamily Stehlíkové, kde by jí právě takové záležitosti měly být svěřeny, si nemyslím, a dovolím si tvrdit, že vím, že tyto věci on prostě na starosti mít nemůže. Byla by to jednoduše cesta do pekel. Mezinárodní ostuda a Česko by se tak stalo novodobou mekkou zlegitimizované rasové nesnášenlivosti.

A vládní koalice? KDU-CŠL svého předsedu drží do naprostého zkonání a to i přesto, že funkcionáři KDU-ČSL začínají odstupovat. Zelení si, jak je jim tak trochu už zvykem, pragmaticky drží odstup a k jasným krokům, které by vedly ke konci Jiřího Čunka ve vládě, se neuchylují. Premier Topolánek se prozatím rovněž neodvážil k razantnějším krokům a jediné co se z těchto sfér dovídáme, jsou jakési pomyslné deadliny, které hovoří o Čunkovi konci, „pokud…“.

Na můj vkus to trvá už příliš dlouho. To, co předvádí Jiří Čunek společně s vládou ve věci jeho setrvání ve vládních postech, je něco nepochopitelného. Dovolím si tvrdit, že v zemích, které jsou jen o stupěň politicko-kulturně vyspělejší, by se toto stát nemohlo a člověk s takovým vystupováním a v neposlední řadě s nejasným financováním, by odstoupil ihned a co je podstatnější – odstoupil by sám!

Čunek pravděpodobně svou práci bere jako zápas, jako výzvu, jako rytířský souboj. Žel rytíř Čunek nehraje čestně a takové věci se dříve nebo později, více či méně na jeho společenském postavení projeví.

Vyšlo v Genderové tiskové a informační agentuře 12. dubna 2007, pro blog redakčně upraveno na podzim 2013.

Advertisements