Stává se česká republika baštou populistického rasismu? To je otázka, která mě poslední dny poněkud vrtá hlavou. Vicepremiér Jiří Čunek, který se proslavil zejména deportací Romů ze Vsetína, kde tehdy působil jako starosta, stále setrvává nejen ve vládě, ale i ve funkci vicepremiera. Nedávná a stále aktuální aféra senátorky a starostky Liany Janáčkové, která se na projednávání bytového výboru v ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky netajila tím, že by na Romy nejradši použila dynamit, vyvolává mrazení. A nejnovější extempore v této oblasti reprezentuje břeclavský zastupitel Tomáš Nepraš, který se nechal mimo jiné slyšet, že Romové jsou lůza a sebranka hajzlů.

Osobně to považuji za velmi alarmující a divím se, že takové věci stále u nás procházejí bez jakékoli větší společenské kritiky. Ony totiž nejen procházejí, ale politici a političky na takových postojích dokonce získávají body u široké veřejnosti. Je tedy snad Česko republikou rasistů? Domnívám se a možná i tak trochu doufám, že nikoliv. Většina lidí, se kterými se setkávám mi na takovou otázku odpoví, že rasisty nejsou, ale Romy prostě rádi nemají. Kde je tedy ten zakopaný pes?

Romská problematika je v našem státě dlouholetým tématem. Několik předešlých vlád se buď tomuto tématu nevěnovalo vůbec, anebo tak špatně, že to spíše ještě samotný problém prohloubilo. Za zmínku stojí například výstavba zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, za kterou si ČR vysloužila i kritiku EU nebo právě zmíněná nedávná deportace Romů ze Vsetína pod hlavičkou pana Čunka.

Segregace romské menšiny je na českém území stále na denním pořádku a tím pádem logicky k žádné integraci příliš nedochází. Daří se to jen v oblastech, kde kvalitně pracují jednotlivé neziskové, příspěvkové organizace anebo jednotliví nadšenci. Ale to přeci nestačí. Ne všude na všech úrovních logicky mohou být takové organizace zastoupeny, zvlášť pokud k tomu není politická vůle.

Jedním z řešení takové situace může být agentura pro boj se sociálním vyloučením, která by měla mít na starost i romské otázky, a která by měla vzniknout v rámci ministerstva Džamily Stehlíkové, jelikož její kompetence je právě problematika menšin a lidských práv. Taková agentura bude nejen využívat know how některých již úspěšně fungujících organizací v této oblasti, ale zároveň bude pracovat přímo s představiteli romských komunit či školami v daných lokalitách.

Lokality by měly být vybrány na základě potřeb sociálně vyloučených klientů, úrovně poskytování sociálních služeb a v neposlední řadě samozřejmě na vůli a zájmu místních samospráv. Případně na existenci komunitního plánu sociálních služeb.

Součástí takové práce by mělo být rovněž i předškolní vzdělávání dítěte a to jeho socializací v rámci například mateřských anebo předškolních škol za přispění některých NNO. Co se týče základního školství, tak zde je třeba pomáhat dětem v dopravě, v individuálním doučováním, ale i třeba nápravě některých specifických poruch učení a chování. V některých případech pomoci při výběru specializovaných základních škol, které jsou speciálně pedagogicky zaměřeny.

V neposlední řadě je zde středoškolské vzdělání, kde je především potřeba žáky při studiu udržet a zabránit tak jejich předběžnému ukončení studia. Nejproblematičtější je hlavně 1. ročník středních škol, kde procento ukončení studia je největší:

V otázce zaměstnání je to podobné. Zde je důležité přímé zavádění agentur podporovaného zaměstnání obtížně zaměstnatelných osob ze sociálně vyloučených lokalit. Dále pak například vzdělávání a školení personalistů a personalistek agentur, vytváření metodiky práce a samozřejmě také spolupráce s ÚP a Správou služeb zaměstnanosti. Cílem takové práce je podpora sociálních kompetencí a umístění klienta a klientek na otevřeném pracovním trhu – bez dotace mzdových nákladů.

Zároveň se dá zahrnout ještě podpora některých sociálních firem/sociální ekonomiky – nezisková organizace, která podniká, provozuje chráněnou dílnu, výrobu atp. Taková organizace zisk nerozděluje, ale znovu investuje nebo ho využije pro sociální programy.

Podpora zaměstnání může být u sociálně vyloučených Romů i taková, že s využitím dotace mzdových nákladů jim bude nabízena práce v technických službách obcí.

A bydlení? V tomto odvětví je významná v prvé řadě motivace, podpora a bezplatné poradenství. A to jak při podávání žádostí o dotace MMR, tak i u Státního fondu rozvoje bydlení. Jde zejména o programy výstavby podporovaného a nájemního bydlení nebo program oprav panelových sídlišť. Bohužel v současnosti jsou tyto programy pro sociálně vyloučené osoby využívány v mizivé míře.

S tím souvisí informovanost a osvěta od nejen lokálních politiků a političek, kteří se místo toho uchylují k rasistické rétorice a samotnou problematikou sociálně vyloučených osob se raději vůbec nezabývají.

 text vyšel 21. 7. 2007 na serveru Romea.cz

Advertisements