Začněme něčím odlehčenějším: pejskama. Vskutku, nedělám si srandu, ale po tom týdnu, co jsem v Resistencii, zjišťuji, že je to naprosto neodbytná součást zdejší pouliční kultůry, se kterou se s vámi musím podělit. Potulní psi jsou v Resistencii jednoduše všude, nejen na ulici, ale někdy i uvnitř obchodů nebo i třeba v univerzitní menze. Nejsou to ale vůbec žádní agresoři nebo otrapové, právě naopak, jsou to všichni spořádaní psí občané, co si to jen tak kráčí po ulici anebo se někde vyvalují. Někteří z nich jsou i pěkní mazlové, kteří se tváří, jako kdyby k vám patřili a jsou schopni s vámi ujít i přes kus města. Jen tak a člověk by se hned nejraději alespoň jednoho takového ujal. To si ale zrovna já, bohužel, z pochopitelných důvodů nemůžu dovolit. Jednak tu jsem na chvíli a za druhé si nedokážu představit, jak by se na to tvářila moje domácí. A tak mi nezbývá nic jiného, než si tak maximálně nějakýho takovýho tuláka sem tam pohladit. Takovej Srstka by se tu prostě ušišlal.

Psi zde ale mají i jednu legendu, která, jak se zdá, je i pravdivá. V druhé polovině 50. let minulého století a na začátku 60. se jednoho takového psa ujal místní bankéř a to poté, co k němu pes chodil pravidelně spát před dveře. Jmenoval se Fernando. Nikoli ten bankéř, ale ten pes samozřejmě.

Bankéř Fernandovi umožnil vstup do jeho domu a stal se jeho dlouholetým přítelem, se kterým pravidelně snídal ve své kanceláři, kam ho ráno Fernando doprovázel. Fernando se tak stal miláčkem města a symbolem pro všechny bohémy v Resistencii. Byl symbolem volnomyšlenkářského životního stylu, bohémem v psím kožichu. Když Fernando v roce 1963 zemřel, město mu dokonce vystavilo pohřeb, na kterém zahrál městský orchestr a lidé z celého města Fernandovi vzdali holt. Trochu patetické, ale nejspíš si to asi nedokážeme příliš představit.

Sochař Victor Marchese později na jeho počest vyrobil sochu, která dodnes stojí před Casa de Gobierno (provinční úřad Chaca) na zdejším hlavním náměstí Plaza 25 de Mayo. Čímž odkrývám další zdejší fenomén. Město Resistencie je totiž městem soch a mezinárodního sochařského bienále, které se zde pravidelně koná pod záštitou UNESCO. O tom ale zase někdy příště.

Reklamy