Universidad Nacional del Nordeste (UNNE), tedy Národní (ve smyslu veřejná) Severovýchodní Univerzita. Známá též jako Univerzita Slunce. UNNE je onou univerzitou, kterou v současnosti v Argentině navštěvuji. Nemám příliš zdání, nakolik si stojí mezi argentinskými univerzitami. S velkou pravděpodobností se v prestižnosti nemůže rovnat univerzitám v Buenos Aires, přesto ale není žádným nýmandem. Zde na severovýchodě Argentiny rozhodně drží prim, dle počtu studentů je čtvrtá největší v Argentině. Všeobecně lze říct, že veřejné vysoké školství má v Argentině lepší úroveň, než je tomu u zdejších soukromých institucí. Vysokoškolské vzdělání je na veřejných školách zdarma a nic zde nenasvědčuje tomu, že by se to mělo jakkoli změnit.

UNNE byla založena v roce 1956, má rektorát v Corrientes, nicméně mnoho fakult, včetně té mé – Facultad de Humanidades, sídlí v Resistencii. Přesněji řečeno, v Resistencii je jeden velký kampus, který, vedle několika dalších fakult (ekonomická fakulta, fakulta inženýrství nebo architektury aj.), zahrnuje mnoho tematických knihoven, sportovišť, kavárnu, menzu nebo příjemný parčík, kde lze dle možností po různu zevlovat na trávě, či posedět na lavičce a klábosit s ostatními studenty, kteří do sebe perou hektolitry yerba maté každý den. Kultura maté je tu vskutku rozvinutá a zcela určitě si zasluhuje samostatný článek. To mi připomíná, že bych si pomalu měl začít témata článků psát do seznamu.

Zpátky ale k mému zdejšímu studiu. Určitě některé z vás zajímá, jak jsem se k tomu vůbec dostal, že si můžu dovolit se takhle v 27 letech na půl roku zdekovat a vyrazit studovat na druhou stranu planety. Není na tom v podstatě nic moc složitýho. Má domovská fakulta (Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, FF UHK), respektive její katedra politologie již po několik let pro můj obor vypisuje výběrové řízení pro zahraniční studijní stáže na univerzitách v Americe. V nabídce jsou univerzity od Floridy přes Nikaraguu, Venezuelu či Peru až právě po Argentinu. A vzhledem k tomu, že mým oborem na fakultě v Hradci je politologie – latinskoamerická studia, logicky jsem si nevybral Floridu, ale zemi Latinské Ameriky. Proč zrovna Argentinu jsem už stručně popsal viz „proč Argentina?“ a nejspíš není potřeba k tomu nic moc dalšího dodávat. Prostě se mi z daného výběru zamlouvala nejvíc a zároveň má diplomová práce se této země významně týká. Bylo by tedy velkou chybou, kdybych tuto možnost nevyužil. O získání studijního stipendia FF UHK k semestrálnímu studiu na UNNE jsem už usiloval před rokem, leč bez úspěchu. Teprve letos na jaře jsem měl víc štěstí a stipendium nakonec získal. Stipendium je hrazené z fondů EU.

A co že tu vlastně ten půl rok budu dělat? Zdejší humanitní fakulta se orientuje především na historii, geografii a filozofii, ale disponuje i dalšími předměty, které se dotýkají např. sociologie či antropologie nebo třeba archeologie. Žel většina těchto, na první pohled lákavějších předmětů, fakulta nenabízí v letním semestru (právě teď tu končí zima, pozn.). A tak jsem se rozhodl pro studium historie Ameriky po její nezávislosti, která mi bude určitě ku prospěchu věci a pomůže mi snad oživit si novodobé dějiny jak Severní, tak Jižní Ameriky a to včetně zásadních společensko-politických událostí a ostatních fenoménů západní hemisféry. Především pak z latinskoamerické perspektivy. Druhým předmětem, kterému se zde budu věnovat, je jeden sociologický seminář, doprovázený multidisciplinárním univerzitním projektem s dlouhatánským názvem Fortalecimiento del desarrollo comunitario en actividades de promoción ambiental y cultural a las Madres Cuidadoras de la Cultura Qom – Nate’elpi Nsoquiaxanaxanapi – de Pampa del Indio, Chaco, který je zaměřený na posílení zdejší komunity obyvatel Toba (Toba je název v jazyce Guaraní, ve vlastním jazyce se nazývají Qom-lik – tj. „člověk“), zejména pak s jejich ženami – matkami a jejich dětmi. Jako třetí a poslední předmět budu mít španělštinu, bez které bych to tady asi jen těžko zvládal. Základy mám, domluvím se, ale je stále potřeba na tom zapracovat, abych mohl zvládnout jak objem učiva, tak i vlastní průzkum v rámci diplomky. Jsem rád, že ji tady nakonec pro zahraniční studenty připravili, jelikož ještě do loňského roku nebylo studium španělštiny na zdejší fakultě možné.

Nakonec se ještě musím podělit o bezprostřední dojem, který na mě zdejší univerzitní život dělá. Je rozhodně odlišný, než na co jsme zvyklí u nás. Jednak má něco z tradičního anglosaského školství, tedy velký kampus a přednášky plné diskuzí mezi studenty, kteří se nebojí aktivně do hodin vstupovat a pak ten až revoluční levicový nádech, který na vás zde ze všech stran sálá. Angažovanost a politika prostě na půdu argentinských univerzit patří a ne jinak je tomu zpravidla i v jiných státech Latinské Ameriky.

Nástěnky se hemží plakáty a vzkazy, které informují o aktuálních akcích, demonstracích či schůzích nebo obecně tématech, které právě teď nejvíce studenty pálí. Být zde členem či členkou některé politické strany či hnutí není absolutně žádnou výjimkou, spíš naopak. O ideologiích se tu mluví otevřeně, bez obalu a bez předsudků, ideologie komunismu či socialismu tu prostě má své pevné místo, není zdiskreditovaná, jako např. u nás. Nejde však o žádné totalitářské tendence, nýbrž o socialismus 21. století, který na latinskoamerické půdě v posledních letech získává na síle a většinové popularitě. Dalo by se snad i říct, že jde aktuálně o politický mainstream. Neoliberalismus a obecně liberální pravicový diskurz je v naprosté menšině a týká se spíše těch nejbohatších a většiny praktikujících katolíků. Silný důraz na levicové myšlení je znát i během přednášek, kde volně řečeno kapitalismus je systémem zaměřeným na prostý individualismus a socialismus na solidaritu a společenský pokrok. Kde USA nejsou absolutně žádným dobrákem a symbolem míru, ale hegemonem se vším, co k tomu patří. Kde je jednoduše znát zcela odlišná historická a geopolitická zkušenost, než u nás v (východní) Evropě. A to je na tom to geniální – vidět tyto věci z obou perspektiv. Another world is possible…

Kapitolou sama pro sebe je pak fenomén Perónismu a současné politiky prezidentky Cristiny F. Kirchner, která po smrti svého manžela Nestóra Kirschnera, předchozího prezidenta, vládne druhé volební období. Kirschnerismo, tak se nazývá politika, kterou nastartoval nebožtík Néstor a Cristina v něm pokračuje. Kirschnerismo v současné době v Argentině udává tempo. I tato ideologie oslovuje mnoho studentů a mladých lidí obecně. O tom ale zase někdy příště.

Advertisements