Ještě jsem se nepodělil o žádnou zkušenost s místní kuchyní. Když se řekne Argentina, tak si v této souvislosti každý představí argentinský steak neobvyklých rozměrů. Ano, o tom není pochyb, hovězí maso je tu opravdu častým pokrmem, čehož je důkazem i jeho relativně nízká cena. Především pak v porovnání s ostatními potravinami. Na ulici, v restauracích a jídelnách to ale nejčastější potrava zdejších argentinos není. Je to spíš tradiční pokrm rodinných pikniků nebo obecně grilování. Gril tu má snad každý dům, grily jsou i v parcích. Parilla (restaurace s grillem) každá vývařovna není. Mnohem běžnější a všednější jídla už takovou bombicí nejsou. Respektive nejde v důsledku o příliš pestrou stravu.

Pizza, nejspíš díky prvním italským imigrantům, patří mezi ty nejoblíbenější pokrmy a jde na ní narazit snad všude: na ulici, v restauracích, v hospodách nebo barech či na večeři u přátel. Piksa, jak se zde pizza vyslovuje, což mě mimochodem pokaždé, když to slyším rozesměje (to slovo mi totiž připomíná Myšpulínův vynález „mixle v piksle“), je zde ale jiná, než jak jsme na ni zvyklí z domova. Zdejší mixle v pixle je amerického typu, tedy z vyššího těsta s hodně sýrem. Svědkem toho je všemi oblíbená (nejlevnější) piksa, která má na sobě půl kila mozzarely s eidamem a jmenuje se … margarita. Jsou tady ale i nabytější mixle, jako třeba ty s těstovinami. Na tu si ale tehdá nikdo netrouf.

Takováto piksa zde běžně stojí od nějakých 35 až i třeba 70 pesos (1 arg. peso = 4,4Kč cca), podle toho kde a jak obloženou. Jeden by si řek, že cena neodpovídá kvalitě. Možná pravda, ale v kvantitě ano. Z půlky se člověk nají dosyta. Piksa dokáže obstát, zvláště pak večer v hospodě s pivkem.

Vedle párků v rohlíku (panchos), empanadas (zapečené maso, sýr nebo zelenina v těstu podobném listovému) či hamburgrů (které jsou také ze zdejšího hovězího=pohoda), je tu ještě populární tzv. lomos. Lomo znamená maso, konkrétně pak bok. Nikterak ale tučný a v místní variantě na plátky nakrájený a posléze buďto ogrilovaný nebo osmahnutý tak akorát šoupnutý do bagety s oblohou dle výběru (někde i bagety). Lomo se dělá dobře i doma, poněvadž už předem nakrájené plátky lze koupit v každých větších potravinách, příprava zabere chvilku. Dál už jsou to různé úpravy mas, které však nejsou připravovány jako steak, ale společně s různou omáčkou a nebo jen jako tenký plátek s oblohou. Cena ale tomu moc neodpovídá – 60 pesos. Oproti tomu lomo obvykle vychází na 35. Nutno dodat, že uvedené ceny patří do kategorie průměr ne-li nižší. Samozřejmě tu jsou i posh restaurace. Tam mě ale zatím nikdo nepozval.

Do třetice obvyklé jídlo je kuře. Španělsky pollo, zde vyslovujíce pošo ba dokonce požo. Požo nejčastěji pečené dohromady se zeleninou, čímž postupně z pečeného poža vzniká dušené požo. U zdejšího poža mi chybí kořeněnější chuť. Příliš se zde totiž nekoření. Nejčastějšími kořeními jsou oregáno (Piksa) nebo různé směsi, které jsou určeny na grill či do masových směsí. Požo toto tolik neocení, přičemž toho už moc nezbývá. Třeba i takový obyčejný kmín se tu dá sehnat snad jen rozdrcený na prášek. Požo mě tím pádem ve zdejších stravovacích ani domácích zařízeních neba.

Gastro zážitkem pak tudíž zůstává grilovačka nebo domácí pečeně. O tom ale v některým z příštích gastro dílů.

Reklamy