Teď jsem se dlouho k blogu nedostal. Jednak jsem neměl moc času (už po mě začínaj něco chtít ve škole tybrďo) a taky jsem toho během posledního týdne moc novýho nezažil. Příští týden máme ale volno, tak doufám, že se někam vypravím. Ještě nevím. Možná Paraguay nebo provincie Salta a Jujuy. Předpokládám, že mi tak příští týden bude větší inspirací pro další kapitoly…

Ale aby to tady nezelo prázdnotou, povím vám, jak to tady je s tím matéčkem. Yerba maté, to učitě všichni moc dobře znáte. Takovej ten divnej čaj, co většina z nás poznala na střední jednoho dne za školou v čajovně. Divnej čaj, co dodá energie a člověk si na něm může pěkně zafrčet. To je přesně on, maté. Jenže u nás se asi připravuje trochu svérázně, prostě po Česku. Nedokážu říct, zda místní příprava je ta pravá, minimálně je ale určitě správnější a původní, poté i (subjektivně) lépe chutná, to je třeba zdůraznit. Yerba maté lze s lehkostí označit za národní pití. Podobně je tomu i v Uruguayi nebo v Paraguayi. Maté se pije ale i v některých částech Brazílie nebo andských státech, jako je Chile či Bolívie. Jeho vážnost a důležitost ve zdejší kultuře lze přirovnat k našemu pivařství. Maté se tu pije totiž pořád a všude. Každou chvíli někoho vidíte s kalabasou v jedné ruce a termoskou s horkou/ledovou vodou v druhé, na ulici, v obchodech, ve škole, v práci.. no prostě všude, lidé jsou zde na maté závislí.

A jak to s tou přípravou a pítím maté ve skutečnosti je? Existujou dva základní způsoby. První se nazývá klasicky maté a jde o pití yerba maté s horkou vodou, zpravidla kolem 80 stupňů Celsia. Někdo si maté rád osladí někdo si do něj přidává třeba trochu mléka. Druhé se nazývá tereré (z jazyka Guaraní) a jde o freš ledovou verzi klasického maté. Tereré se zalévá tedy buďto ledovou vodou nebo vychlazenou limonádou dle preference (místňáci volí nejčastěji fantu nebo sprite). Pro zvýšení svěžesti můžete do kalabasy, vedle yerba maté, vhodit i kus ledu. První, tedy ona klasická verze, se pije především přes zimu (přeloženo do češtiny „do 30 stupňů Celsia“), tereré pak v létě, kdy zde teploty dosahují hranice 50 stupňů (už se nemůžu dočkat, to si do tý ledový kalabasy asi vlezu celej).

Obojí se pak pije tak, že kalabasu (calabaza česky tykev – jde o vydlabanou a usušenou tykev, existují ale i jiné varianty: z nereznoucích kovů, zejména hliníku nebo třeba z bůvolích rohů a další) naplníte po okraj (minimálně pak ze 3/4) yerba maté a zalijete maximálně 1dcl tekutiny. Ihned poté pijete pomocí tzv. bombilly (bombilla v překladu žárovka nebo brčko, argentinsky čteme bombíža). Nikdy nenecháváte vylouhovat nebo jakkoli odstát. Takto se to opakuje tak dlouho, dokud maté neztratí chuť. Nutno dodat, že matéčko se zde pije i ve skupinách a kalabasa se tak nechává kolovat. Naplněná yerba maté se vždy zalije, pošle, vypije, vrátí, zalije, pošle, vypije, vrátí a takhle pořád dokola, kdekoli, kdykoli…

Yerba maté se vyrábí z cesmíny paraguayské – stále zelený strom, jehož přirozeným útočištěm jsou břehy potoků a lesy v nadmořské výšce 500 až 700 metrů. Dorůstá výšky až 20 metrů. Cesmína paraguayská se pěstuje především v Paraguayi, Uruguayi a Argentině. Jako vůbec první ji pěstovali lidé z kmene Guaraní a od nich se ji naučili pěstovat jezuitští misionáři. Dlouho si ale nikdo nevěděl rady s tím, jak tuto rostlinu kontrolovaně rozmnožit, poněvadž nikomu se ji nikdy nepodařilo vypěstovat přímo ze semene. Až později se přišlo na to, že semena cesmíny musí nejprve projít trávicím traktem ptáků a teprve poté je lze zasadit (tzv. endozoochorie). K rozmnožování jim tedy pomohli až chované slípky.

Listy cesmíny obsahují až dvě procenta kofeinu, třísloviny, teofylin, silice, vitamíny A, B a C a další látky. Odvar z listů má posilující účinky na nervový systém, podporuje trávení a má diuretické účinky.

Advertisements