Ačkoli jsem myslel, že blogovací tempo udržím po celou dobu, nějak se mi ta představa boří. Je to asi tím, že jsem si tady na ledacos zvykl a nemám tak potřebu se se vším svěřovat. Nicméně už mám za sebou jednu úspěšně složenou zkoušku a tak mě napadlo to zase trochu popohnat jedním jedinečným obyčejem.

CALOR

Určitě všichni znáte, jak si lidé dělají legraci z Britů, kteří se stále baví o počasí, poněvadž jejich počasí je zkrátka hodně proměnlivé díky ostrovnímu klimatu. „To je dneska zase den, bych ani psa nevyhnal, jak tam zase prší!“ To je prostě taková všední veselá stereotypní představa o Ostrovanech. Já se nacházím na severovýchodě Argentiny, v Chacu, které patří k nejteplejším oblastem Jižní Ameriky vůbec. A buduji si tu podobný veselý stereotyp o zdejších Chaqueños (tak se nazývají obyvatelé prov. Chaco, pozn.).

Teploty tu v létě přesahují 40 ºC (údajně až k 50 ºC (!), dosud nejvíc 41ºC), průměrně však kolem 30tky se slušnou dávkou subtropické vlhkosti. Dnes je kolem pětatřiceti a připadám si jak v prádelně. V prádelně si připadají ale i místňáci, protože pořád, stejně jako ti Britové, mluví o počasí. Nikoli však o dešti, mracích a sychravu, ale o vedru. „¡ES CALOR!” je první věta, kterou uslyšíte, když se zrovna potkáte. Nebo druhá, podle toho, kolik je právě stupňů. Samozřejmě se o vedru mluví ve všech časech. O tom jaký bylo vedro nebo o tom jaký bude vedro. Vtip je však v tom, že to říkají i ve chvíli, kdy je prostě tak nějak podobný vedro jako u nás. Taky máme občas ty třicítky, takže člověk z toho není odvařenej, jak třeba takovej Laponec. Jenže jste běloch s blond vlasy, což je něco jako černoch v tom Laponsku. Musí mi být tedy děsný vedro, usuzují.

Co je ale na tom nejveselejší, je fakt, že naprostá většina, jak žen, tak mužů, snad všech věků věkoucích, ani v tom zatím největším pařáku, co jsem tady zažil, nesundá ze sebe dlouhý kalhoty. Takové uplé džíny tu dokonce drží prim. Je těch 40 ºC, oni jsou navlečený jak u nás zjara, rosí se jim čelo a říkají „¡ES CALOR!”.

Sí, muy calor.

Reklamy