Tak, přišla zase ta chvíle. Tentokrát jsem ale hodně v rozpacích. Jednak proto, že jsem na blog nesáhnul bůhví jak dlouho a za druhé proto, že nevím, za jaký konec to vzít. Připadám si zase jak na začátku. Ale proč taky ne, školu jsem tady dodělal úspěšně, mezi tím pár týdnů cestoval s Monikou a teď jsem v hlavním městě Buenos Aires. Budu tu do konce února navštěvovat české velvyslanectví, které mi dalo možnost krátké stáže, kterou využiji pro svůj výzkum k diplomové práci.

 

Buenos Aires patří mezi deset největších měst na světě. Někde jsem ho viděl dokonce na čtvrtém místě, ale to je dost zavádějící. Jeho populace je odhadována na cca 14 miliónů obyvatel. Město ale bylo vystaveno především od konce 19. století až po období kolem krachu na New Yorské burze v roce 1929. Těchto několik dekád se označuje za zlatý věk Buenos Aires (dále jen Bs As). Od té doby nejen Bs As, ale vůbec celá Argentina šla ekonomicky výrazně dolu – především pak v porovnání se severoatlantickou civilizací. V době svého největšího rozmachu rozhodně tolik obyvatel nemělo a dnes působí extrémě přelidněně. Přebujelá automobilová doprava a tlačenice na chodnících, v autobusech či v metru jsou toho jasným důkazem. Představte si třeba Paříž a naskládejte do ní 15 miliónů lidí bez výraznějšího rozvoje v oblasti infrastruktury. Výsledkem je dnešní Buenos Aires.

 

Buenos Aires je ale jinak velmi pěkné, sympatické kosmopolitní město, kde je znát výrazný evropský, ale i americký vliv. Od všeho něco. Architektura z dob secese je něco mezi Barcelonou a Paříží, jen o nějaký ten řád mohutnější. V centru i staré secesní budovy vyrůstají do velmi vysokých úrovní a nezadají si s pozdější modernější zástavbou, která se šplhá mnohdy ještě víš. Široké bulváry s několikaproudými silnicemi, které okupují jen auta a městská hromadná doprava z dnešního pohledu na mě působí už trochu zastarale. Přeci jen vojenské přehlídky a masové průvody už nezaujímají tak důležité místo pro plánování měst, jako dřív. Taková místa jsou pro chodce v podstatě překážkou, podobně, jako třeba magistrála pod Národním muzeem nebo obecně Václavák, který se už alespoň ve spodní části povedlo zpřístupnit pěším.

 

Co je ale na Buenos Aires v současnosti hodně nepříjemné, to je extrémní nárůst kriminality za posledních 5 – 10 let. Buenos Aires je nebezpečné asi jako většina latinskoamerických metropolí, jenže tady na to nikdy nikdo nebyl zvyklý. Buenos Aires nikdy nebylo Cuidad de México nebo Sao Paulo, lidi se tu tak nebáli. Dávám to za vinu zrychlujícímu a nekončícímu nárůstu obyvatel a ekonomické a sociální situaci jeho obyvatel. Sociální rozdíly tu jsou asi největší z celé Argentiny a setkáváte se s tím denodenně. Bankrot a hyperinflace po přelomu tisíciletí, chudoba, impotence státních úřadů a institucí, které s chudobou mají bojovat. To jsou dle mého názoru hlavní viníci. Ještě by se asi dala přičíst ekonomická strategie státu vycházejíc ze současného politického diskurzu – Kirschnerismo, který zemi po deset let vládne. Argentina se ekonomicky hodně uzavírá sama do sebe a vedlejší a bohužel asi i nejvýraznější produkt takové politiky je extrémní inflace. Podle některých zdrojů má dokonce 4. nejvyšší na světě[1]. Kirchneristi si s tím ale hlavu nelámou. Argumentují především tím, že v zemi se znovu vytváří pracovní místa – cokoli, co zde koupíte, je vyrobeno zde v Argentině a to včetně výrobků od těch největších nadnárodních koncernů – a že Argentině neroste dluh. Výsledkem je ale dost obskurní situace, kdy občané Argentiny nemohou nakupovat valuty (dolar na černém trhu vyjde cca na 28 oproti 19 Kč), díky čemuž nemohou de facto cestovat a že paradoxně vše je mnohem dražší, než by mohlo být. Co je dovezeno, je ještě o několik řádů dražší. To je dáno na jedné straně onou inflací a na straně druhé přílišnou monopolizací takřka všech průmyslových, zemědělských, potravinářských nebo chemických odvětví. Drobní podnikatelé jsou upozaděni a kolikrát ani družstevnictví, které tu zažívá jistou renesanci, si s takovou situací jen těžko dokáže poradit.

 

Ještě se ale vrátím k té kriminalitě. Fenomén, který mě zde hodně zaujal. Zažil jsem tady poprvé v životě situace, kdy jsem měl strach ne díky objektivním důvodům, ale prostě díky vlastním předsudkům, které si tady člověk v souvislosti s tím velmi rychle vybuduje. A padá to tady na všechny. Něco jako zvláštní typ paranoii, který má reálný základ ve vlastní zkušenosti a posléze dokrmený vším, co si člověk přečte, doslechne nebo vidí v mediích. Poté, co jsem už zažil a viděl na vlastní oči 3 krádeže za bílého dne, poté, co vidím každý den cestou do práce a zpět lidi na ulicích a v MHD, jak si úzkostlivě brání své příruční zavazadla a kapsy u kalhot, poté, co v metru čtete vzakzy turistů, co jim někdo zcizil foťák a prosí alespoň o navrácení zaznamenaných vzpomínek z cestování po Argentině, poté to na vás pomalu ale jistě taky padne. Je to opravdu zvláštní pocit. Lze s tím ale ještě naštěstí pracovat. Pořád drtivá většina zdejších obyvatel jsou milé osůbky, co vám ochotně pomohou kdykoli potřebujete. Stále jsou většiny čtvrtí a ulic bezpečná a nekonfliktní místa. Pořád se dá těm špatným místům a situacím vyhnout, preventivně se bránit. Jen si člověk musí dávat většího majzla a být ostražitý i ve chvílích a na místech, kdy by ho to u nás ani nenapadlo. Prostě nad tím musí víc přemýšlet. Tím se ale zase dostane zpět k té paranoie. Ještě po dvou týdnech v tom hledám balanc a nevím, zda ho vůbec najdu.

 

S xenofobií jsem se u sebe nikdy před tím nesetkal a to mám na kontě přes 40 navštívených států. Upřímně, celkem jsem překvapený, jak to člověka mění a co to dělá s jeho přirozeným chováním. Je to nepříjemné, především proto, že jde z naprosté většiny o iracionální chování, které může napást mnohem více škody, než užitku. Xenofobie mi nepomáhá, naopak ve mě onen strach ještě prohlubuje. Je to jak myšlenková chronická infekce: Snad mě nikdo z těch cizáků neokrade a nezabije!


[1] Argentina with the world’s fourth highest inflation, says private bank, http://en.mercopress.com/2012/11/21/argentina-with-the-world-s-fourth-highest-inflation-says-private-bank

Reklamy