Historicky první přímé prezidentské volby celkem solidně hýbou českou společností. Doslova ji rozdělují na dva nesmiřitelné tábory. Avšak pořád zde existují i tací, kteří nechtějí svým hlasem podpořit ani jednoho z kandidátů ve 2. kole a nechtějí se této bipolarizace společnosti účastnit. V diskuzích se tak vedle toho, kdo je větší sviňa, zda Miloš Zeman nebo Karel Schwarzenberg, objevují i prvky revolty. Jinými slovy, objevují se hlasy, které říkají, že raději vhodí voličky či voliči do uren prázdný lístek, než aby podpořili jednoho z nich.

Chodit k volbám, zdá se, patří k dobrým mravům a nepřijít při tak vážném okamžiku volit je přirovnáváno k absolutní nezodpovědnosti a podpoře toho či onoho kandidáta. Jak to ale s tou „nevolbou“ vlastně doopravdy je? Jak se ideálně zachovat, pokud opravdu nechceme podpořit ani jednoho z kandidátů a přeci chceme volbu alespoň částečně ovlivnit?

Předně je důležité vůbec pochopit volební zákon, který současnou prezidentskou přímou volbu upravuje. Jde o ústavní zákon č. 71/2012 Sb., který pro tuto volbu stanovuje jasná pravidla. Není nikterak složitý a doporučuji každému se s ním alespoň letmo seznámit. A to především proto, že ne každá „nevolba“ zaručuje kýžený výsledek.

Volba prezidenta je rozdělena do dvou kol, tedy v případě, že v prvním kole ani jedna kandidující osoba nezíská nadpoloviční většinu platných hlasů. V případě, že se tak nestane, do druhého kola postupují dvě kandidující osoby, které v prvním kole získaly nejvyšší počet platných hlasů. Druhé kolo pak vyhrává ta kandidující osoba, která opět získá nejvyšší počet platných hlasů. Volby se mohou zkomplikovat jen tehdy, když některá z kandidujících osob, která obdrží nejvyšší počet platných hlasů, má daný počet získaných platných hlasů totožný s jinou kandidující osobou. Taková možnost samozřejmě může nastat, avšak pravděpodobnost je tak malá, že se tím nebudeme zabývat.

Vraťme se ale k tomu, jak se ideálně zachovat, když nechceme podpořit ani jednoho z nabízených kandidátů a z těchto voleb vyjít s co možná nejčistším štítem. Logicky se nabízejí dvě základní možnosti:

  1. vhodit do volební urny prázdný lístek;
  2. nepřijít vůbec k volbám.

První možnost, tedy vhodit do volební urny prázdný lístek anebo vhodit cokoli jiného, než platný hlas jednomu z kandidátů, je pro mnoho lidí ideální variantou. Jednak proto, že se tím zbaví špatného svědomí z toho, že by náhodou nepřišli k volbám, za druhé pak proto, že mohou dát prostor své kreativitě a smyslu pro humor, a nakonec proto, že si myslí, že tím ohrozí oba dva kandidáty a sníží jim procentuální výsledek a legitimitu. Až na poslední mnou zmíněný důvod se takové řešení může zdát jako vhodné. Jenže není ten poslední důvod tak trochu důležitější? Pokud nechceme podpořit ani jednoho z aktuálních kandidátů, tak k druhému koly volby nechoďme vůbec.

Ústavní zákon č. 71/2012 Sb. totiž jasně říká, že vítězem se stává ta kandidující osoba, která ve druhém kole získá nejvyšší počet PLATNÝCH hlasů. Převedeno do reality, v prvním kole bylo odevzdáno 5.168.161 hlasů, z toho bylo PLATNÝCH 5.143.966 (99,53 %), ze kterých se počítá procentuální výsledek všech kandidátek a kandidátů.

Podívejme se tak blíže na výsledek vítězného kandidáta z 1. kola. Miloš Zeman získal 1.245.848 hlasů, tj. celkem 24,21 %. Kdyby se snížil počet platných hlasů pro všechny kandidáty řekněme o třetinu (např. o 1.700.000 hlasů, bylo by tedy 3.443.966 odevzdaných platných hlasů pro všechny kandidáty) a počet platných hlasů pro Miloše Zemana by zůstal stejný, jeho procentuální vásledek by byl 36,17 %! V prvním kole by tedy při masovém vhazování prázdných obálek šlo pouze o jakousi formu manifestace, nikoli však o snížení procentuálního výsledku vítěze.

To samé bude platit pro druhé kolo. Navíc oba dva kandidáti dostanou s velkou pravděpodobností o řád vyšší počet platných hlasů, jelikož se rozhoduje pouze mezi dvěma kandidáty a k volbám přijdou i ti, kteří v prvním kole podpořili jinou kandidátku či jiného kandidáta, a ti, kteří se rozhodli volit proti jednomu z nabízených kandidátů.

V případě, že k volbám dorazí podobný počet voliček a voličů jako při prvním kole, můžeme opět počítat přibližně s 5.000.000 odevzdaných hlasů. Konečný výsledek se ale opět počítá pouze z odevzdaných PLATNÝCH hlasů a ty budou u obou kandidátů v počtech logicky vyšší, než v prvním kole. Všechny ostaní hlasy se do výsledku nezapočítají, platný hlas je pouze hlas pro Miloše Zemana nebo Karla Schwarzenberga. Navíc neplatné hlasy nikterak nemění volební účast, což je potřeba zdůraznit.

Druhá možnost, tedy nepřijít k volbám vůbec, se od možnosti vhodit prázdnou obálku (neplatný hlas) drobně, ale nakonec v možném důsledku významně liší. Nepřijít k volbám snižuje volební účast, která ve výsledku objektivně hovoří o popularitě obou kandidátů daleko více, než počet neplatných hlasů. Ústavní zákon č. 71/2012 Sb. sice neurčuje potřebný počet odevzdaných ani platných hlasů, aby volba byla platná, nehovoří tak o žádné míře volební účasti, aby výsledky voleb mohly být prohlášeny za (ne)platné, podobně jako tomu je například u místních referend, nicméně volební účast je vždy interpretována jako zájem o volby, zájem společnosti o dané téma a v tomto konkrétním případě zájmem o to, kdo se stane prezidentem ČR. Právě z tohoto důvodu se například u místních referend nastavuje potřebná míra účasti, aby měl výsledek váhu a odpovídal náladě v dané obci.

Je tedy rozdíl, zda kandidát vyhraje s 55 % hlasů při 60 % účasti nebo jen při 20 % účasti. Volební účast říká o kandidátovi všem zcela jasně a transparentně (což u volby prezidenta zákonodárci možné nebylo!), jakou má podporu ve společnosti, ale nejen kandidátovi, nýbrž celé společnosti včetně médií, které posléze tento fakt mohou využívat pro snadnější kritiku prezidenta ve chvíli, kdy začne prosazovat některá témata proti společenskému konsensu.

Přímá volba nám tak dává šanci nejen volit hlavu státu přímo, ale také ovlivňovat legitimitu mandátu ve chvíli, kdy se ve volbách neobjeví kandidátka či kandidát, který společnost spojuje. A to se nyní děje. Ukazuje se, že kandidáti Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg společnost naopak rozdělují.

My, kteří se nechceme nechat uvrtat do černobílého vidění světa a apokalyptických vizí obou táborů, se můžeme alespoň pokusit ovlivnit legitimitu budoucího prezidenta tím, že k volbám nepřijdeme a zůstaneme doma. Nejsme jazýčkem na vahách, nejsme ani rukojmí demokracie. A už vůbec si nemůžeme připustit staré volební motto: „Kdo nevolí s námi, volí proti nám!“ To nám naše svědomí nesmí dovolit.

text vyšel 22. 1. 2013 v Deníku referendum

Reklamy