Měl jsem za úkol napsat závěrečnou zprávu pro Evropskou unii, která mi poskytla prostřednictvím operačního projektu Modernizace a inovace studijních oborů Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové studijní stipendium v Argentině. Po jejím napsání mě napadlo, že bych ji mohl valstně sdílet na svém blogu . Proč ne, transparentnost je potřeba rozvíjet. Tady jí máte ve velmi lehce pozměněné variantě:

Kde ale začít a čím tuto zprávu ukončit? Píši ji ještě ve chvíli, kdy jsem se do vlasti nevrátil a stále setrvávám v Argentině, pracujíc na svém výzkumu. Jsem tak nadále plný dojmů a zážitků, ať všedních, tak velmi ojedinělých.

Získat tuto možnost bylo vždy mým cílem. Studovat latinskoamerická studia bez možnosti alespoň jeden semestr ochutnat přímo na jihoamerickém kontinentně se mi tak zdálo zcela nemožné. Prostě bez toho by člověk jen s těží pochopil specifika a fenomény Latinské Ameriky. A tato hypotéza, se kterou jsem šel do výběrového řízení, se nakonec do puntíku vyplnila. Ano, Latinská Amerika, respektive alespoň ta část, kterou jsem měl doposud šanci poznat (Argentina, Paraguay a Brazíle) je jiný svět, než na který jsme zvyklí z naší kotliny, potažmo z celého (středo) evropského kulturně sociálního odkazu. Celkově tak ve mě ve velké míře převládají pozitiva a to i zpětně, kdy už člověk má možnost některé události hodnotit s větším odstupem. Hodnocení tohoto studia lze rozdělit do několika fází a to: (1) příprava, (2) aklimatizace, (3) peripetie, (4) katarze a vyvrcholení.

Příprava na půlroční studium na druhém konci světa má své opodstatnění a zcela určitě ji nelze nikterak podceňovat. V mém případě spočívala především ve cvičení španělského jazyka a syntézy všech možných informací ze všech možných zdrojů, které jsem měl tou dobou k dispozici. Jsem zvyklý cestovat, a to i na delší dobu a do destinací, kde běžná turistická kancelář nikdy žádnou stopu nezanechala. Měl jsem tak výhodu nejen ve smyslu toho, že jsem si dokázal některé reálie celkem plasticky dopředu představit (za pomoci nabytých informací samozřejmě), ale i třeba ve smyslu zdravotním (očkování např.) nebo jiných formalit (víza, formality, různé typy hrozeb typických pro nás Evropany, kteří míří do rozvojové země). Zkušenosti mi jednoduše ušetřily mnoho času a práce, věděl jsem tak lépe, na co se zaměřit a na co nezapomenout. I po půl roce stráveném zde v Argentině mohu konstatovat, že v tomto směru jsem nic nepodcenil a připravil se dostatečně. Snad jen tomu jazyku jsem se mohl věnovat před odjezdem ještě víc.

Cizí jazyk je alfou a omegou komunikace v cizí zemi, přirozeně. Čím lépe zvládáte jazyk dané země, tím snadněji a rychleji probíhá vaše integrace do dané společnosti. Zcela v přímé úměře s aklimatizací, tedy něčím, co je spíše pocitovou záležitostí osoby nacházející se v cizím prostředí. Mé jazykové dovednosti na počátku mého pobytu byly spíše průměrné. Navíc argentinská španělština, lépe řečeno kastilština, má velmi mnoho specifik a od té klasické španělské se liší. A liší se i od té v jiných zemích Latinské Ameriky, dokonce se velmi liší i v Argentině navzájem mezi jednotlivými provinciemi. Není žádnou výjimkou, když si jeden Argentinec nerozumí s jiným Argentincem. Zdejší kastilština má tak mnoho podob a to nejen ve výrazivech a gramatice, ale i ve výslovnosti, která v důsledku jazyk od sebe odlišuje asi nejvíce.

První týdny pro mě byly doslova učit se plavat v rozvodněné řece. Při aklimatizaci mi pomáhalo mnoho faktorů. Za prvé fakt, že jsem kluk z Česka, který sám hovoří jazykem, který je pro většinu Argentinek a Argentinců zcela mimo rámec jejich vnímání a tak jen dokázat komunikovat v jejich jazyce považují za velký úspěch hodný ocenění (sami, zvláště pak v Chacu, cizími jazyky standardně nedisponují), za druhé fakt, že jsem po celou dobu bydlel s Brazilkami a Brazilcem, kteří k českému jazyku chovali podobný respekt a kastilštinu ovládali jen o chlup lépe, než já. Byli jsme si tak navzájem po celou dobu oporou. A za třetí, takový semestrální pobyt je v Argentině považován více za kulturní, než studijní zkušenost a k tomu přirozeně patří i jazykové peripetie.

Rozumět jsem se naučil relativně rychle, nicméně po delší dobu to stále nebylo ono. Limitovalo mě to především v mých studijních záměrech, kdy jsem z přednášek odcházel ne příliš nadšený a to především proto, že jsem nebyl schopen se do hodin aktivně zapojovat jako ostatní. Bylo to samozřejmě dané i jistou trémou, kterou jsem před plnou třídou přirozeně měl, když jsem měl začít něco vykládat v kastilštině. Je něco zcela jiného bavit se s lidmi večer u piva a na přednášce přispět nějakým hodnotným komentářem, který by vystihl opravdu to, co by člověk jinak v mateřštině bez větších problémů s okolním světem sdílel. Cizí jazyk se tak ukázal v mnoha případech poměrně limitujícím faktorem. Pro diskuze na akademické půdě jsem si tak musel ještě měsíc počkat. Naštěstí ale klima na UNNE je velmi tolerantní a přátelské. Všichni k vám přistupují velmi ochotně a snaží se vyjít vsříc a pomoct se vším, co souvisí s vašimi cíli. A mým cílem bylo především získávat informace a materiály pro mojí závěrečnou diplomovou práci a tak hned během prvních dní jsem všechny mé kroky k tomu směřoval. Všechno ostatní se stávalo přirozenou součástí mého zahraničního pobytu, kde jsem se nebál překvapení.

Kapitolou samou pro sebe je pak ona kulturní odlišnost. Člověk musí velmi rychle přijmout fakt, že není v Evropě, i když se to tak na první pohled může zdát, ale v Latinské Americe. Že dohody neplatí, že čas nic neznamená, že naše vzorce chování končí někde s Francií na západ a Ukrajinou na východ a že tím pádem Argentina se stává sto procentním kulturním šokem a to nikoli ihned po příjezdu, ale pěkně pomalu a plynule, až do chvíle, kdy na to člověk sám přichází po prožitých situacích. Vedro v Chacu tomu ještě dodává ten správný jižanský šmrnc. Odpolední siesty, kdy celé město upadá do komatu a probouzí se zase v podvečer, nízká schopnost sebeorganizace a tvrdě zažitý kolektivismus. To jsou jen špičky ledovce, které občan hyperindividualizované české společnosti pod diktátem neoliberálního kapitalismu posledních 20 let pomalu ale jistě začne poznávat a lámat si s tím hlavu. V důsledku velmi podnětný a hluboký zážitek.

Studium letního semestru UNNE na Humanitní fakultě není pro náš studijní program na FF UHK zcela ideálním. Avšak jak píši výše, univerzita je k vám velmi vstřícná a především skrze svého koordinátora pro zahraničí, profesora filosofie Héctora Bentolily, se vaše studium snaží sestavit tak, aby si z toho člověk skutečně odnesl co nejvíc sám pro sebe a zároveň splnil všechny potřebné formality. Politologie na Humanitní fakultě UNNE není, avšak lze si vybrat z některých relativně blízkých kurzů a předmětů, které pomohou studentkám a studentům rozšířit si jejich znalosti bez toho, aniž by se v důsledku týkaly zcela něčeho jiného, co s naším studiem v Hradci Králové nesouvisí. Já nakonec zvolil kurz zaměřený na historii Amerik po jejich nezávislosti a jeden kurz zaměřený na sociální vědy, avšak spojený s projektem pracujícím s původními obyvateli Chaca a přilehlých oblastí – Qom (nebo též Toba). Jako třetí kurz nám byl na míru, společně s brazilskou studijní enklávou, nabídnut intenzivní kurz španělského jazyka pro cizince. Ten se ale bohužel uskutečnil až ke konci semestru a tudíž ve chvíli, kdy jsme všichni už byli schopní plynule španělsky komunikovat. V rozhodující chvíli, tedy na začátku semestru, kdy jsme španělštinu potřebovali nejvíc, nebyl.

Jako zahraniční studenti jsme měli odlišný režim. Ten byl daný větší tolerancí a především už zmíněnou snahou vyjít nám co nejvíc studijně vstříc, jak to jen šlo. Nejvíce jsem to pociťoval u předmětu historie Amerik, kde jsem poměrně často trávil volný čas po přednáškách s profesorkou, která ho vedla. Často mě totiž zajímaly odlišné reálie, než které byly studentkám a studentům na přednáškách sdělovány. Ne snad proto, že by to nebylo zajímavé, ale přeci jen historie se od politologie odlišuje a tak jsem měl vždy po hodině několik doplňujících otázek. A pokud ne k proběhlé hodině, tak k něčemu, co se týkalo mé diplomové práce. A ne jinak tomu bylo i v případě kurzu věnujícímu se sociálním vědám a projektu ohledně původních obyvatel. V Česku jsem se několik let věnoval sociální práci a dodnes spolupracuji s některými iniciativy, které pomáhají v naší zemi Romům. Měli jsme tak možnost sdílet vlastní zkušenosti, tedy něco, co právě více souvisí s onou kulturní výměnou, než rigidním studiem. A toho si samozřejmě vážím. Jak jinak bych se takto snadno dostal do takového prostředí?

Semestr jsem tak nakonec zvládl nad očekávání dobře, především co se studijních povinností týče a nabytých znalostí. Jediným šrámem na celém onom pobytu je aktuální ekonomická politika Argentiny, která zcela jistě dovede zemi opět k bankrotu. Tedy pokud se ekonomický diskurz nějak výrazně nezmění. A to samozřejmě souvisí s tím, jaké jsou zde ceny a kolik co stojí. Argentina se zdražuje o dobrých 20 – 30 % ročně už několik let. Některé ceny dosahují vyšších čísel, než na které jsme zvyklí ze západní Evropy. I v případě, že se člověk snaží žít velmi skromě, musí si přivést hodně peněz sám a to je pro všechny studentky a studenty samozřejmě velice litmitující faktor. I když studuji kombinovaně a tedy mohu si během studia vydělat běžný český příjem, i přesto na tento můj pobyt padly veškeré moje úspory a prodloužením pobytu o 2 měsíce v rámci výzkumu se dokonce zadlužím. A to jsem samozřejmě před odjezdem nechtěl. Nyní se s tím už nedá nic dělat. Snad mi to v příštích měsích nezkazí moje dojmy, které jsou stále perfektní i se všemi dosavadními starostmi, co jsem kolem toho prožil a musel řešit. Ale i to je zkušenost, která se počítá.

Reklamy