Buen vivir nebo též Vivir bien. Dva koncepty nebo lépe řečeno filosofie bytí vyplývající z andských indiánských kultur. Z evropské perspektivy se lze na oboje dívat podobnou optikou, jako například v našich podmínkách na dobře známý welfare state. Jenže ne tak úplně. V čem je hlavní rozdíl a proč toho vlastně dodnes v našich geografických a potažmo i politologických šířkách stále víme o (politickém) životě původních kultur Jižní Ameriky tak málo?

Po více jak 500 letech kolonizace a posléze na přelomu tisíciletí několika dekádách neoliberálních receptů se totiž tato indiánská životní filosofie dostává i do institucionálního rámce moderních národních států. K nejvíce změnám pak v této souvislosti dochází v Ekvádoru, kde tzv. Sumak Kawsay (Buen vivir) je od roku 2008 součástí nové ekvádorské ústavy. Suma Qamaña (Vivir bien) se pak v posledním desetiletí dostává do popředí nových pořádků v Bolívii, kde asi nejvíce veřejně známou institucionalizovanou změnou v tomto duchu je Zákon Matky země, který má přírodě přiznávat právo na život a existenci, pokračování životních cyklů bez zásahu člověka a další přirozené procesy. V textu autor pracuje s oběma koncepty, přičemž v obecné rovině používá zpravidla pouze jednoho z obou termínů „Buen vivir“ a to pro zjednodušení čteného textu a zároveň pro jejich obsahovou blízkost.

Indiáni nebo prostě původní obyvatelé?

Koncept Buen vivir, jak je znám více méně dnes, se začal rozvíjet především v 90. letech na území andských států, kde lze hovořit dodnes o velmi silné a ukotvené kultuře původních obyvatel, nám většinou známých jako indiáni nebo též ve španělském jazyce a mezi zainteresovanými indigenos. Ač se pojem indigenismo, odvozený právě od španělského termínu indigenos, jeví jako přirozený sociokulturní původce Buen vivir, nelze s ním pracovat automaticky a to zvlášť v kontextu Buen vivir. Jeho konkrétní význam je stále předmětem mnohých diskuzí, u nichž je znát vliv severoatlantické kultury a zároveň lze z nich cítit i samotný problém sužující původní obyvatele Ameriky.

Například Arvelo-Jiménez definuje indigenismo jako „ideologii, která legalizovala či normalizovala podmínky nadvlády zavedené za účelem nastolení latinského nebo evropského způsobu života“. Jorge Alejandro Sanz Ovando uvádí, že „indigenismo je teorie latinskoamerické oligarchie sloužící k zastavení a potlačení osvobozeneckého hnutí domorodých národů“. Radikální pojetí pak reprezentuje Adolfo Colomdres, který chápe indigenismo dokonce jako etnocidu. Na druhé straně i domorodé organizace vyjádřily svůj postoj proti indigenistickým ideologiím. Na druhé konferenci indigenních národů a organizací Jižní Ameriky v bolívijském Tiwanaku v roce 1983 deklarovaly, že „indigenismo musí být zamítnuto, protože odpovídá ideologii útlaku. Od svého vzniku sloužilo rasistickým zájmům vlád, misionářů a antropologů“.

Les Field poznamenal, že ačkoli indigenismo „představovalo anti-hegemonické intelektuální proudy, rovněž mohlo posloužit politickým a ekonomickým elitám jako nástroj při budování státní ideologie, jež vyústila v zachování podřízeného statutu domorodých národů“. Dalo by se říct, že vskutku v odborné literatuře neexistuje jednotná definice indigenismu. Termín byl v podstatě vytvořen uměle za účelem popsání způsobů, jejichž prostřednictvím koloniální národní státy formulovaly svou vizi společenského začleňování domorodých národů. Může na jedné straně odkazovat k politikám koloniálních vlád, stejně jako na straně druhé k politické aspiraci ze strany domorodého obyvatelstva. V tomto článku se proto autor termínu indigenos/indigenismo vyhýbá a nahrazuje ho zejména termíny domorodí/původní obyvatelé nebo španělským ekvivalentem origenos.

Z výše psaného je patrné, že původní obyvatelé andských zemí opakovaně bojují za svou integritu. Koncept Buen vivir je jedním z jejich vlastních současných konceptů, jak mohou svoji kulturu a životní filosofii integrovat do reálné politiky země, ve které jsou výraznou až početně dominující etnickou skupinou.

bandera_indigena_isec

Filosofie Buen vivir

V obecné rovině lze konstatovat, že na rozdíl od konceptu welfare state, který z naší perspektivy může mít s konceptem Buen vivir mnoho společného, je Buen vivir mnohem hlubší, celostní. Hlubší v rovině filosofické, přesahující hranice námi běžně vnímaného bytí v moderně, industriálně a materialisticky založeném světě. S trochou nadsázky by se dalo konstatovat, že Buen vivir je de facto v protikladu se současným mainstreamovým životním stylem tržně orientované společnosti.

K lepšímu pochopení je nutné podívat se i na samotný význam obou termínů. Překlad do kastelánčiny totiž není ideální a rozhodně nedokáže plně nahradit původní Sumak Kawsay (Ekvádor) a Suma Qamaña (Bolívie). V jazyce kichwa (severní kečuánština) nebo runa šimi znamená sumak kupříkladu plnost, krásu, výtečnost či volněji to, co je „kompletně realizováno“. Kawsay pak vyjadřuje ideu života, samotnou existenci, bytí apod. Překlad pro Sumak Kawsay tak může v podstatě znít jako život nebo existence plná života.

Aymarský termín Suma Qamaña by v doslovném překladu zněl podobně. Suma jako plnost, vznešenost, výtečnost, krása, velkolepost a qamaña jako žití, spolužití, pro-žití apod. Oba jdou tudíž mnohem dál, než již zmíněný welfare state, jsou životní filosofií dané kultury, jsou životní cestou nebo jak někteří tvrdí, jsou životním plánem či životním systémem s danou sociální strukturou založenou na daných základních konceptech, které jsou harmonie, reciprocita, komplementárnost, vyrovnanost, proporcionalita, dualita, spojitost či souvztažnost a rovnováha. V aymarské kultuře lze takovou filosofii vykládat jako existenci harmonie mezi materiálnem a spirituálností, zahrnujíc blahobyt. Tedy jako holistickou koncepci a harmonii života.

Buen vivir myslí na ekologii

Druhým fenoménem, který naše kultura dodnes de facto do žádného pokrokovějšího institucionalizovaného rámce neimplikovala, je ochrana životního prostředí. Naše evropská kultura, ovlivněná zejména křesťanstvím a materialismem, se stále cítí pánem tvorstva, pánem světa a proto i pánem přírody a všeho živého. Z tohoto hlediska například welfare state nereaguje toliko na procesy odehrávající se v ekosystému, ale pouze na ty, které se bezprostředně dotýkají našeho socializovaného světa.

Oproti tomu Buen vivir je doslova založený na harmonii a vyrovnanosti mezi přírodou a životním bytím. Sumak Kawsay se tak, dle širšího světonázorového ukotvení kichwa, může definovat rovněž jako vyrovnanost tří prostředí: Uku Pacha (svět Dole – dolní, temný svět), Kai Pacha (svět Materiálně hmatatelný) a Hawa Pacha (svět Nahoře – vyšší, světelný, andělský svět). Oba koncepty, tedy jak Sumak Kawsay, tak Suma Qamaña v sobě zahrnují rozměry duchovna a přírody. Oba tyto rozměry jsou totiž pro bytí origenos zásadní, na stejné úrovni v žebříčku jejich hodnot.

Cecilia Pinedo, jedna z vůdčích osobností aymarského původního obyvatelstva v Bolívii, hovoří o koncpetu Vivir bien jako o bytí v cyklech v harmonii s Matkou země, vesmírem a životem. Podle Simóna Yampara, bolívijského sociologa a jednoho z klíčových osobností osvěty kolem prosazování konceptu Vivir Bien v Bolívii, jde zejména o žití/spolužití v harmonii a komplementaritě různých vitálně přirozených světů – komunit. Vivir bien je tak podle něho synonymem pro život v komunitě, v lásce a zvláště pak v komplementaritě, jde o udržitelný komunitní styl života, život v harmonii a v soběstačnosti. Jinými slovy, tento koncept znamená vzájemně se doplňovat, sdílet svět bez konkurence či soutěžení, harmonickou existenci mezi lidmi a přírodou. Podstatou, nikoli součástí konceptu, je tak samotná ochrana přírody, samotného života a lidství obecně – to vše stojí na stejné úrovni.

Buen vivir není totéž, co vivir mejor, tedy v překladu cosi jako lepší život. Podle původních obyvatel je totiž „vivir mejor“ konceptem egoistickým, nezajímajícím se o ostatní, individualistickým, uvažujícím pouze v intencích prvoplánového zisku, cíleně vytvářejícího propastné sociální rozdíly uvnitř společnosti s negativními dopady na životní prostředí. Origenos jednoduše vnímají přírodu jako jednu ze „sester“ a proto vnímají povinnost bytí v souladu s přírodou jako absolutně přirozenou a jedinou možnou.

Buen vivir jako antineoliberální paradigma

Buen vivir se tak aktuálně v andských zemích dostává do protikladu se stávajícím globálním řádem, který, a to dvakrát platí pro země Globálního Jihu, dodnes stojí na pilířích definovaných tzv. Washingtonským konsensem na konci 80. let. Přímo úměrně s tím, jakou politickou moc získávají strany a hnutí vycházející z hodnot původních (jiho)amerických kultur. Koncept Buen vivir je v podstatě protikladem zmíněného neoliberálního konsensu, který velkou měrou udává směr globálního trhu a hospodářstvím jednotlivých zemí pod patronátem světových institucí jako je IMF, WTO či WB, v Latinské Americe pak navíc OAS nebo dokonce federální úřady USA.

V případě Buen vivir jde o koncepci, která je daleko od takového modelu nadnárodního konzumního průmyslu a dravého eurocentrismu, bytím v lineárním čase. Kdy akumulace, konkurence (mechanismus vytvořený již z dětství konkurenčním školním systémem), individualismus, tvorba ekonomické hodnoty pro všechno, důraz na efektivitu produkce, maximalizace příjmů a stereotyp života na venkově a chudoba jsou fundamentálními předpoklady současného tržního mezinárodního statusu quo.

Buen vivir je tak prezentován původními obyvateli jako určitá alternativa v opozici vůči národním státům, vytvořenými potomky Evropanů a jak říká Souza Santos, jde o ideu, kdy původní obyvatelé „se osvobozují od minulosti skrze současnost, s důrazem k veškeré kontinentální diverzitě“. Takové, které se origenos musí „odnaučit a naopak vidět, jak vytvořit budoucnost postavenou na učení starodávných předků“. Buen vivir tak usiluje o dekolonizaci země, jde o model společnosti a ekonomiky, který drží takové hodnoty jako sebeurčení, autonomie, vlastní vláda, právo na rozvoj, právo rozhodovací vedoucí k občanské participaci, právo na teritorium, na vlastní spravedlnost, na spravedlivou ekonomiku, společnost, komunitu a na vyrovnanost s přírodou s právy pro Pachamama (Matka země/Matka svět).

Mnoho intelektuálů nejen z řad původních obyvatel jihoamerického kontinentu dává tak koncept Buen vivir do kontrastu s neoliberálním politickým diskurzem. Mluví se dokonce o konceptu anti-neoliberálním jakožto jedné z reakcí na dlouhotrvající kolonizaci kultury a země původních obyvatel, privatizací celých oblastí formou pozemkových reforem shora a přírodního bohatství, které bylo po generace plundrováno prostřednictvím conquistadorů, caudillos a později nadnárodního zahraničního kapitálu.

„Obyvatelé Abya Yala (Aymary užívaný termín pro všechny původní obyvatele Ameriky) nejsme mýtem, ani nejsme legendami, jsme lidskou civilizací, jsme národy“, říká Rodolfo Pocop Coroxon. René Ramiréz, národní tajemník pro plánování a jeden z autorů Národního plánu rozvoje, popisuje ideu Buen vivir jako „nutnou satisfakci, kvalitu života, milovat i být milován, mír a harmonii s přírodou, ochranu kultury a biodiverzity“. Ramiréz dokonce pracuje v kontextu s Buen vivir s termíny jako biorovnostářství nebo biosocialistické republikánství. Nevede ho k tomu nic víc než vědomí a znalost hluboce destruktivního charakteru kapitalismu jakožto ekonomického fundamentu kultury pokroku bez limitů, která ignoruje vnější sociální a ekologické efekty, probíhajícími mezi domorodými kulturami stejně jako v mnoha dalších společenstvích na kontinentě. Obhajoba života, obnovení rovnováhy ekosystému a význam kolektivismu proti individualismu, to vše jsou hodnoty, které jsou typické pro levicová hnutí po celém světě. Taková konvergence konceptu Buen vivir de facto pomáhá zapadat do současného politického diskurzu Bolívie a Ekvádoru.

Budoucnost je nejistá

Jak je již zmíněno v úvodu, koncept Buen vivir se pomalu dostává v různých podobách a na různých úrovních do reálně institucionalizovaného světa politiky. Ať už jde o ekvádorskou ústavu nebo některé více či méně závazné termínované plány rozvoje či bolívijskou vizi ochrany životního prostředí pod hlavičkou Zákona Matky země. Je tak zcela evidentní, že kulturní bohatství původních obyvatel ve světle jejich sociální emancipace dostává konečně rovnocennou institucionální ochranu a prostor pro rozvoj. Nicméně na druhou stranu lze stále sledovat nedokonalost a slabost v dodržování a plnění takových závazků, které naráží, tak jako kdekoli jinde v rozvojovém světě, na zásadní problém a tou je extrémní chudoba a vysoké třídní rozdíly a rovněž málokdy silná a fungující struktura státu, hrající do karet zcela jiným zájmům.

Jsme tak stále svědky privatizace a devastace přírodního bohatství jednoduše proto, že i domorodí obyvatelé potřebují v prvé řadě uspokojit nejen své základní životní potřeby: mít co jíst, kde bydlet, kde vychovávat a vzdělávat své děti, ale rovněž ty vyšší, mezi které patří i možnost mít kde rozvíjet své kulturní tradice a bohatství. Navíc mnoho z nich, i přes svůj původ, neodolalo vábení individuálního prvoplánovaného materiálního bohatství a přidalo se na stranu kulturního utlačovatele definovaného v tomto případě jako neoliberální doktrína.

Na závěr se tedy nabízí otázka, nakolik dokáží origenos prosadit a konec konců i skloubit vlastní koncept Buen vivir s mezinárodním tržním hospodářským řádem, který dodnes oběma zemím, jak Ekvádoru, tak Bolívii, udává směr hospodářského rozvoje a fungování v mantinelech mezinárodní politiky a ekonomiky. Koncepty tržního hospodářství na jedné straně a Buen vivir na straně druhé jsou totiž při bližším studiu jednoznačně v protikladu. Zda se v tomto prostředí podaří oba koncepty skloubit nebo dokonce současný mezinárodní status quo tržního hospodářství překročit a jít dál jen v intencích hodnot Buen vivir, je tak zatím nezodpovězenou otázkou. Origenos o to ale jednoznačně sami od sebe usilovat nepřestanou. Dekolonizace trvá.

text vyšel v č. 6/2013 časopisu Mezinárodní politika

Zdroje:

Arvelo-Jiménez, Nelly. 1984. The Politics of Cultural Survival in Venezuela: Beyond Indigenismo. Gainesville: University of Florida Press.

Becker, Marc. 1995. Indigenismo and Indian Movements in Twentieth-Century Ecuador. Berkeley: University of California. Dostupné na: http://lanic.utexas.edu/project/lasa95/becker.html

De Costa, Ravi. 2005. Indigenism. b.m.: McMaster University. Dostupné na: http://www.globalautonomy.ca/global1/servlet/Glossarypdf?id=CO.0027

Field, Les W. 1994. „Who are the Indians? Reconceptualizing Indigenous Identity, Resistance, and the Role of Social Sciences in Latin America.“ Latin American Research Review 29, č. 3, 237 – 56.

Maïté Nivel. 2011. El concepto del Buen vivir. Universidad Carlos III de Madrid. Dostupné na: http://www.fondoindigena.org/apc-aa-files/11cff670a2ec169cc25379afa3d771db/53.pdf

François Houtart. 2011. El concepto de Sumak Kausay (Buen vivir) y su correspondencia con el bien común de la humanidad. Ecuador debate 84, Centro Andino de Accion Popular. Dostupné na: http://flacsoandes.org/dspace/bitstream/10469/3523/1/RFLACSO-ED84-04-Houtart.pdf

South American Indian Information Center. 1984. Working Commission Reports: Second Conference of Indian Nations and Organizations of South America, Tiwanaku, Bolivia, March 6-13, 1983. Berkeley: South American Indian Information Center. Dostupné na: http://www.nativeweb.org/papers/statements/indigenous/2ndconf.php


Advertisements