Jsem tu teprve 3 dny a několik málo hodin k tomu a už mám nutkání se z toho trochu vypsat. Již to bude nějakou chvíli, co jsem naposledy zažil kulturní šok. Zprvu mě nenapadlo, že bych ho v případě Evropy mohl ještě vůbec zažít, jenže v Albánii jsem byl někdy v roce 2006 (už ani přesně nevím) a v Moldavsku nikdy.

Asi to zní trochu děsivě, ale ne ne, nejde vlastně o žádnou hrůzu. Jenom si představte, že přistáváte nad evropským (hlavním) městem, kde jeho předměstí daleko víc na první pohled připomíná něco mezi Střední Asií a tím nejbrutálnějším Balkánem, co jste kdy viděli. Hliněné silnice, rozpadlé či alespoň neomítnuté hustě rozmístěné baráky v kontrastu všude na šňůrách pověšeného čistě skvoucího vypraného prádla. Už chybí jenom čardáš, dechovka, barevný kroje, žigulík a pobíhající umouněné děti.

Kišiněvská "brána"

Letiště v Kišiněvě je malinký, člověk vyleze z letadla a po pár krocích po ranveji rovnou vejde do příletové haly, kde se usměje na celnice a celníky a vyzvedne si bagáž. Organizace kanceláře OSN funguje zatím naprosto bezvadně, takže jsem se mohl těšit na Ivana, řidiče UNDP1, který mě dovezl rovnou do moldavského sídla OSN. Během cesty, která trvala přibližně 20 minut, se mnou probral situaci na Krymu a pár dalších maličkostí, co se Moldavska týče. Moc milej chlapík. Mimo jiné mi povyprávěl o jeho rodičích, kteří byli oba lékaři a když se moldavští lékaři stali v jisté době součástí sovětské armády, jeho maminka měla hodnost kapitána.

Po krátký seznamovačce se svými novými kolegyněmi a kolegy včetně nového šéfa Claudeho Cahna2, jsem se už setkal se svým novým spolubydlícím Artiomem. S ním jsem byl domluvený už před odletem a to díky jedné z kolegyň – Anně, která nás propojila. Shodou okolností Artiom zrovna hledal spolubydlícího do bytu, kam se ke konci února nastěhoval. No co vám budu povídat, solidní polopanelák v sovětském stylu na hustym zablácenym sídlišti nedaleko centra (aspoň, že tak). Pro začátek ale plně dostačující. Je to levný, plně vybavený a Artiom je supr. Pracuje pro neziskovku Genderdoc-M, která usiluje o rovné příležitosti a to zejména pro moldavskou LGBT+3 komunitu. Otázka rovnosti práv a příležitostí genderových menšin, jak víme, je ve východní Evropě nadále na tristní úrovni a v Moldavsku (společně s Ukrajinou a Ruskem) patří vůbec mezi nejhorší. Takže všechna čest jeho práci.

A co jinak? Do práce drandím trolejbusem, kde jízdenka nestojí ani 3 koruny, vege jídlo s překvapením není problém a to zvlášť nyní, kdy je do Velikonoc období půstu (každá vývařovna tak nabízí de facto veganské pokrmy), celá naše kancelář se v současnosti stěhuje do jiné, takže se tak nějak převalujeme ze stolu na stůl, denně se zúčastním nějaké zajímavé schůzky. V úterý na švédské ambasádě k rozvoji zdejší občanské společnosti a pak ve zdejším Domě národností, mimochodem ďábelská sovětská budova, k plánované romské konferenci, ve středu s týmem z UNDP a později s člověkem, který aktuálně řeší jeden případ, kdy jsou nespravedlivě obviněni Romové z trestného činu ozbrojeného vloupání a nakonec dnes s představitelkou neziskovky, jež v Podněstří4 usiluje o eliminaci nebo alespoň snížení domácího násilí, které je v celém Moldavsku na extrémně vysoké úrovni.

Duo Deši v klubu Art Labyrint (Kišiněv)

Včera, tedy ve středu, se mi ještě povedlo dostat se do místního hipízáckýho doupěte – Art Labyrint5, kde po zrušeném ukrajinském turné vystoupila česká formace Duo Deši. Abych řekl pravdu, nikakdá jsem o nich neslyšel, ale hráli pěkně. Večírek se nicméně povedl zejména proto, že jsem se tam potkal s Peterem ze slovenského velvyslanectví (asi 100m daleko od Art Labyrint), který pracuje pro slovenskou rozvojovou agenturu a Jankou, taky Slovenkou, která tu už dobrých 9 měsíců působí jako dobrovolnice Evropské dobrovolné služby v psím útulku (to musí být hukot!). Byla s nimi ještě Erika, Moldavanka, která pracuje pro českou Charitu, která tu má (božskou) misi.

Zítra je svátek, volno, tak se konečně dostanu do města i na nějaký čumendo. Možná udělám i pár obrázků. K focení jsem se zatím vůbec nedostal. Je ale doslova dost hnusný počasí – bílá neprůsvitná deka, která tu ještě pár dní poleží. Pro focení teda nic moc. Snad se to brzy vyjasní, přijde jaro a teplota se vyhoupne na minimálně 15 stupňů a bude jenom stoupat.

1UNDP – United Nation Development Programme, tzn. Rozvojový program OSN, což je jedna z největších agencií OSN vůbec a v Moldavsku, jakožto aktuálně nejméně rozvinuté evropské zemi, je logicky početně zastoupena.

2Claude Cahn v Moldavsku působí jako Poradce pro lidská práva OSN (UN Human Rights Adviser). Tato pozice v hierarchii OSN spadá pod Úřad Vysoké komisařky pro lidská práva (OHCHR) a slouží jako podpůrná instituce v oblasti rozvoje lidských práv pro Rezidentního koordinátora dané země. OHCHR má nyní celkem 18 takových poradců. V Evropě působí ještě v Makedonii, Rusku, Srbsku a na Ukrajině.

Advertisements