Posledních pár dní se potýkám s nějakou jarní virózou, která mě každoročně v tomto období nemile zastihne. Pomohla tomu nejspíš i ta kišiněvská aklimatizace. Neměl jsem tak příliš možností nových poznání a zážitků, se kterými by stálo za to se podělit. Včera jsem se ale už začal konečně cítit líp a tak jsem vyžil situace a vyrazil společně s Petrem ze Slovenska (viz minulý blog) a jeho pár přáteli, mimo jiné holkami, co zde dobrovolničí v rámci amerických Peace Corps, na koncert kultovní moldavské kapely Zdob [și] Zdub (čti Zdob ši zdub, volbě přeloženo bum a prásk jako citoslovce pro zvuk bubnu) do možná stejně tak kultovního kišiněvského klubu Tipografia 5.

tipografia-5
Tipografia 5 se nachází v samém centru Kišiněva v jedné z opuštěných industriálních budov. Jde o klasický příklad rekonstrukce brownfieldu ke kulturním účelům. Zrekonstruovaný interiér, respektive celá architektura budovy, jenž je v rámci možností zachována v původním stylu, mi v kontextu kulturního využití na první pohled připomněla kupříkladu pražský klub Meatfactory, jen s tím rozdílem, že jde o na poměry okolních staveb o výškovou budovu (okolní budovy mají zpravidla tak 2 poschodí) a klub se tak nachází až v posledním 5. patře – proto Tipografia 5, kam musíte vystoupat po zaprášeném schodišti. Název napovídá, že jde o prostory nějaké bývalé tiskárny.

Rozdíl oproti Meatfactory, a třeba i znovu oživším Nákladovým nádražím Žižkov, je zejména v tom, že interiér je přeci jen trochu víc čistší na úkor syrovosti industriálního prostoru. Prostě důsledně vymalováno a dolazeno designovým nábytkem včetně sedaček a konferenčních stolků. Tipografia 5 není vlastně žádnej androš (což teda Meatfactory není taky), ale čistě komerční prostor se snahou pro co nejširší obecenstvo, kde jeho asi nejpočetnější skupinu tvoří vyšší střední třída neustále se fotíc na co největší smartfouny, ještě okořeněná kišiněvskými hipstry. Ano, i sem přichází tohle materialistický kulturní bláto. Šířka obecenstva je tak omezená zejména tím, kolik má kdo v peněžence, protože vstupné i ceny na baru jsou jak v Praze. Tipografia 5 tak není žádným komunitním centrem, které by bylo podhoubím nebo snad základnou pro nějakou zdejší subkulturu, nezávislou tvorbu nebo snad subverzní (kulturní) činnost. Přesto je jistou výjimkou mezi moldavským mainstreamem.

Marco, který je hlavní postavou onoho videoklipu, pracuje pro zdejší Diakonii. Shodou okolností to je bývalý spolubydlící a dobrý kamarád Artioma, mého spolubydlícího.

Ale zpět ke koncertu. Zdob [și] Zdub je hodně populární moldavská rocková kapela. Na Eurovision, jež je v posledních letech populární hudební soutěží především ve Skandinávii a na východě Evropy, se v roce 2005 umístila na 6. místě. Kapela do svého originálního zvuku integruje vlivy moldavské tradiční kultury a vzhledem k tomu, že je Moldavsko multikulturní zemí, zahrnujíc v sobě celou řadu etnických a národnostních skupin od Rusů, Ukrajinců, Rumunů přes Bulhary, Romy, Gaugazy, Turky a další, je její zvuk vskutku slovansko-románsko-balkánsko-turkickým pall mallem. Bicí, kytary, dechy, rázný zpěv a sršící energie, to je její základ, který s publikem cloumá jak mohutný příboj s bárkou u pobřeží. Nadto, narvaný sál Tipografie lidí, kteří dokonale znají texty Zdob [și] Zdub, dokázal vytvořit kotel od pódia až po všechny zbylé tři stěny sálu. Jo, asi jsem fakt dlouho nebyl na takhle rozjetym koncertě. Dávám palec nahoru kapele i publiku a těším se na další kulturní zážitky. Kišiněv totiž není žádná prdel světa přátelé, ale bující evropská metropole, jen se silným stigmatem sovětské minulosti.

Reklamy