I česká media už pomalu začínají spekulovat, co se má dít po krizi na Ukrajině potažmo na Krymu. Kam dál Rusko vyšle svá vojska, kterou další zemi se bude snažit anektovat a proč. Vzhledem k tomu, že v Moldavsku nyní pobývám, nabízím vlastní pohled. Můj názor vychází zejména ze zahraničního tisku (nejčastěji západního, ale částečně i z ruského, ukrajinského a moldavského) a pak samozřejmě z rozhovorů s lidmi, se kterými se zde potkávám. To jsou jak občanky a občané Moldavska, tak i cizinky a cizinci, se kterými se dostávám do styku.

Moldavsko je v určitém napětí vůči Ruské federaci (RF) neustále a to v podstatě od svého vzniku po rozpadu SSSR. Zejména z důvodu:

1) Moldavská společnost je silně polarizovaná díky existenci bilingvní společnosti. Jinými slovy, v Moldavsku se hovoří rumunsky a rusky (a pak samozřejmě dalšími jazyky, ale ty jsou oproti jmenovaným marginální). Kdo hovoří rumunsky, je z naprosté většiny nakloněn evropské integraci nebo je přinejmenším v odporu vůči přibližování k RF, v extrémním případě usiluje o připojení k Rumunsku. Kdo naopak hovoří rusky, sympatie vzdává RF a evropskou integraci vnímá s ostražitostí až silnou nelibostí. Tato polarizace, místy až souboj dvou odlišných nacionalistických diskurzů, se samozřejmě projevuje i v reálné politice. Rusky hovořící část reprezentuje moldavská komunistická strana, kterou lze označit za konzervativní levici s oligarchickým stylem vládnutí. Fenomén typický pro většinu komunistických stran činných ve východní Evropě. V případě komunistické strany jde o dlouhodobě nejsilnější moldavskou politickou stranu. Rumunsky hovořící část reprezentuje v podstatě zbytek, koktejl konzervativní, liberální, neoliberální i nacionalistické pravice. A i pravice nese znaky oligarchie. Moldavská nejvyšší politika je proto stejně tak demokratická jako oligarchická. Moderní levice ani jiné progresivní politické strany nejsou zastoupeny. Moldavsko je v tomto ohledu jednoduše banánovou republikou, pro níž je typická vysoká míra korupce, klientelismu a neefektivní a slabá státní správa a samospráva. Moldavsko je chudá a institucionálně slabá země, jež tak přirozeně stále balancuje mezi politickou stabilitou a krizí, je proto náchylnější na vnitřní politickou krizi (naposledy v roce 2009).

RF si toto musí uvědomovat a i proto se jí daří držet si stále určité status quo, co se vlastní podpory týče. Media a nostalgie hrají svoji roli. K tomu všemu se na přelom podzimu a zimy 2014 chystají parlamentní volby. Pořádná propaganda se zatím nedostala na řadu a to ani z jedné ze stran. Dnes se tomu ale říká informační kampaň a EU plánuje, dle mých informací, na ní vynaložit nemalé zdroje. I s ohledem na plánovaný podpis Asociační dohody, který samozřejmě bude i velkým předvolebním tématem jak pro pozici, tak i pro opozici.

Parlament

Moldavský parlament v pátek 21. 3. speciálně a uzavřeně zasedal, aby projednal bezpečnostní situaci v zemi. Jednání bojkotovala Komunistická strana.

2) V Moldavsku podle všeho žije něco mezi 150 až 200 tisíci lidí, kteří mají ruský pas. Není to nikterak zásadní objem z celkového počtu obyvatel (cca 3,5 mil.), ale stejně tak není ani úplně zanedbatelný. RF tuto skutečnost nezřídka v poslední době využívá ve svůj prospěch. Navíc víme, že ohrožení občanek a občanů RF na území jiného státu se stalo záminkou k intervenci do Jižní Osetie (Gruzie) v roce 2008 a nyní se něco podobného stalo i na Krymu, byť tam naštěstí k otevřenému konfliktu nedošlo.

3) V Moldavsku existuje autonomní oblast Gagauzsko, kde žije necelých 200 000 obyvatel. Ti se z naprosté většiny (lehce přes 80 %) hlásí ke gagauzské národnosti. Tato oblast je pro-ruská, nicméně není v nějakém extra velkém konfliktu s Moldavskem a jeho vládou. Mezi Moldavskem a Gagauzskem platí vzájemná dohoda – zákon přijatý moldavským parlamentem roku 1994, který zaručuje Gagauzsku autonomii. Nicméně v Gagauzsku se začátkem února konalo referendum, které vyhlásila hlava Gagauzska Mihail Formuzal. Pokud existuje dohoda o gagaužské autonomii nad Moldavskem, není příliš velký důvod zpochybňovat legitimitu takového rozhodnutí. Nadto referendum se týkalo jen otázky, zda by si občanky a občané Gagauzska přáli spíše Asociační dohodu s EU nebo přistoupit k tzv. Celní Unii vedené Ruskem. 98,5 % voliček a voličů se vyjádřilo ve prospěch Celní Unie. Výsledek referenda je deklaratorní, protože o tom, ke komu se nakonec přikloní, rozhodne v konečném důsledku Moldavsko. I tak to ale samozřejmě na klidu současné pro-evropsky orientované moldavské vládě, stejně tak pro-evropsky stále orientované, a nutno dodat – dle výzkumů veřejného mínění, většině obyvatel země, nepřidalo a může jít jen o další ohnisko konfliktu v zemi.

4) Problematika Podněstří, která by vydala na samostatnou kapitolu. Stručně jde ale o dlouhotrvající problém, který není schopno samo Moldavsko řešit. Otevřený konflikt, který se na krátko rozpoutal v roce 1992, když Moldavsko chtělo za každou cenu Podněstří udržet pod svojí kontrolou, skončil pro Moldavsko fiaskem. Důvod? Za Podněstří se postavila se svojí armádou RF. A tak je to dodnes. Mezinárodním společenstvím neuznaný úzký pás území přežívá pouze a díky zahraniční pomoci RF, kde jeho východní hranice není absolutně pod kontrolou Moldavska. Pro RF má Podněstří jednoduše velmi zásadní geopolitickou hodnotu. Ve státě, který není uznaným, nemohou a ani vlastně nemusí fungovat mezinárodní dohody, standardy ani jakékoli jiné mezinárodní právo. Jde o (ne)legální vakuum, které slouží zájmům tamější oligarchie na jedné straně a na straně druhé RF, která tak fakticky ovládá ostrůvek území mezi Moldavskem a Ukrajinou.

Podněstří v podstatě už od vyhlášení autonomie usiluje v různé míře o připojení k RF, naposledy v roce 2006, kdy se o této otázce hlasovalo v referendu. Připojením k RF by ale došlo k eliminaci onoho vakua, které se stále někomu výrazně hodí do krámu a zároveň ke zvýšení napětí v regionu. V kontextu současné situace proto může skutečně být Podněstří důvodem pro zbystření, nicméně Podněstří není Krym, který pro RF má především strategickou hodnotu a i zcela odlišnou historii. Informace, že v pondělí Podněstří požádalo o přijetí do RF (jak uvádí iDnes), je ale třeba dementovat. Tato informace je totiž naprosto zavádějící a zkreslená. Jde jen a pouze o individuální politický akt Michaila Burly – předsedy Nejvyššího sovětu Podněsterské moldavské republiky (podněsterský parlament). Podněstří je super-prezidenský stát a proto předseda parlamentu, který je navíc v politické hirearchii ještě níž než předsedkyně vlády (v součansosti Tatiana Michailovna Turanskaya), nemá vůbec žádný výkonný mandát k tomu, aby vůbec taková jednání formálně otevíral. Jeho dopis adresovaný ruskému parlamentu lze proto chápat jen jako soukromou a ba možná ještě jako soukromou politickou činnost se snahou o zviditelnění se.

Moldavsko tak dlouhodobě balancuje mezi Evropou a Ruskem a tato situace bude trvat tak dlouho, dokud se s konečnou platností nerozhodne, kam nasměřuje vlastní integrační proces. Totiž Moldavsko je relativně novým státem a jeho moderní historii tesali jak Rumuni, tak i Sověti mnohem více než samotní Moldavané. Samo o sobě je multinárodnostní, multijazyčné, multietnické a multikulturní zemí s komplikovanou územní celistvostí. Dle mého názoru takové atributy daleko více odpovídají hodnotám EU než v současnosti nacionalistické a bohužel už i šovinistické RF.

Jedinou cestou pro Moldavsko je tak zbavení se v prvé řadě Podněstří, nad kterým stejně nemá žádnou kontrolu a jeho zákony tam neplatí a společně s ním cesta do EU nevede, a k co nejbližšímu přistoupení k Asociační dohodě EU, která mu, byť přes neblahou naordinovanou ekonomickou strohost MMF, proti které bude v celé řadě potřeba vystupovat, do budoucna zaručí bezpečí a rovnocennost vůči ostatním státům Unie oproti imperialismu a nadřazenosti současné RF.

Advertisements