Na Velký pátek jsem se zcela nečekaně v Kišiněvě potkal s Teem z Finska, se kterým jsem se viděl naposledy před šesti lety někde jinde v Evropě. Artiom, můj spolubydlící, mě totiž pozval na síťovací schůzku místních ekologických aktivistek a aktivistů, která se konala v prostoru Art Labyrint (viz první moldavský blog) a náhodné setkání v Kišiněvě bylo na světě.

Lenin před prezidentským palácem.

Lenin před prezidentským palácem.

Teo pracuje v CDN, tj. sesterská mládežnická organizace FYEG se sídlem v Bělehradě, která sdružuje východoevropské environmentální (politické) mládežnické organizace. Přijel omrknout, jak to vypadá se zeleným aktivismem zde v Moldavsku, setkat se zástupci moldavské Strany zelených a dalšími zelenými aktivistkami a aktivisty. No prostě největší náhoda, ze které jsme měli oba radost.

Každý rok je výročí.

Každý rok je výročí.

Na víkend odjel s Dinem, moldavským kámošem, někam na venkov, aby zažil tradiční velikonoční radovánky. Opět jsme se setkali na Velikonoční pondělí dopoledne, když přijel zpět do Kišiněva. Napadlo nás, že by nemuselo být od věci udělat si odpolední výlet do nedalekého Tiraspolu, který je od Kišiněva přibližně 70 Km a je hlavním městem neuznané Podněsterské moldavské republiky (Podněstří). Ani jeden z nás v Tiraspolu natož v Podněstří nikdy nebyl. Výlet tak získal punc jistého dobrodružství. I s ohledem na to, co se právě teď děje na Ukrajině.

Síň slávy.

Síň slávy.

Podněstří se od Moldavska odtrhlo krátce po rozpadu SSSR a krátké, avšak krvavé války o nezávislost, kterou svedlo právě s nově ustanovenou a nezávislou Moldavskou republikou. S tehdejší a nadále trvající podporou Ruské federace se jim de facto podařilo si onu nezávislost zajistit. Jenže za jakou cenu?

Armáda a církev, to je ten nejlepší tiraspolský eintopf.

Armáda a církev, to je ten nejlepší tiraspolský eintopf.

Podněstří patří společně s Abcházií nebo Jižní Osetií mezi státy, kde jejich suverenita je mezinárodním společenstvím neuznaná a existují v podstatě jen díky podpoře Ruska. Takovýchto klinických informací si lze vyhledat o Podněstří bez větší námahy mnoho. Já se podělím spíš o vlastní dojmy, které jsem měl možnost během pár hodin v Tiraspolu nabýt.

Ulice Lenina je naprosto vyrelaxovaná.

Ulice Lenina je naprosto vyrelaxovaná.

O Podněstří se často hovoří jako o tzv. skanzenu SSSR. Hned na de facto hranicích se na vás usměje srp s kladivem, který vás posléze doprovází po celou dobu jak betlémská hvězda tři krále. Srp s kladivem je jak na oficiální vlajce, tak i na státním znaku neoficiálního státu. Je na bilboardech, domech, na všem, co je jakkoli spojeno s de facto státní správou.

Busta Lenina s přísným pohledem před Domem Sovětů.

Busta Lenina s přísným pohledem před Domem Sovětů.

To samozřejmě není všechno. Před prezidentským palácem se tyčí mohutný Lenin, od nádraží do centra se procházíte Leninovou ulicí, koutky vám krátce na to rozvibruje pohled na de facto ministerstvo spravedlnosti, které čítá dohromady asi tak pět kanceláří a je propojené hnedle s budovou soudu. Nejspíš aby se náhodou soudci příliš nerozvášnili v duchu skutečné spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti patří dost možná mezi vůbec nejmenší de facto státní instituce Podněstří

Ministerstvo spravedlnosti patří dost možná mezi vůbec nejmenší de facto státní instituce Podněstří, foto Teo Toutcourt

Orwellovská prolejzačka "ZA RODINU!"

Orwellovská prolejzačka „ZA RODINU!“

Hlavní tiraspolskou třídu 25. října z jednoho konce uzavírá univerzita a z druhé pomník sovětských a podněsterských vojáků na jedné straně ulice a již zmíněný prezidentský palác s obrovským Leninem na straně druhé. Pomníku vojáků pak dominuje tank, který dnes se svým nápisem „ZA RODINU!“ (česky „Za vlast!“) slouží daleko víc jako prolejzačka pro děti, než jako důstojná vzpomínka padlým podněsterským hrdinům. To vše je ještě doplněno pravoslavnou kapličkou a blikajícím bilboardem připomínajícím apokalyptickou realitu jakési budoucnosti alá 1984.

Trojitá koncentrovaná propaganda: církev, armáda a media.

Trojitá koncentrovaná síla: církev, armáda a media.

Armáda, nezapomenutelná sovětská symbolika, církev a media. To jsou hlavní elementy, které každodenně občankám a občanům Tiraspolu a nejspíš celého Podněstří vymývají mozky. Výsledek? Usměvaví lidé, čisté ulice, pořádek, řád. Prostě pohoda. Jinými slovy, při odmyšlení obskurních elementů a skutečnosti autoritářského de facto státu, zbude vám prostředí, které na vás dělá v něčem lepší dojem, než zbytek Moldavska. Protože Podněstří je vskutečnosti Matrix!

Celé album zde.

Advertisements