Poslední dobou se se svatbami doslova roztrhl pytel. Minulý víkend jsem si odskočil do vlasti, abych s přáteli oslavil rovnou dvě svatby. Tento víkend jsem byl pozván na svatbu v Bălți, druhém největším městě Moldavska. Rozdíl mezi českou a moldavskou svatbou je větší, než jsem si vůbec dokázal představit.

Tak v prvé řadě svatba v Moldavsku patří mezi vůbec nejdůležitější společenské události. Ne, že by tomu bylo v Česku nějak výrazně jinak, ale přeci jen většina lidí svatbu jako takovou vnímá spíš symbolicky, rozhodně do ní neinvestuje svůj roční plat a rozhodně se na ní neklepe celá vaše rodina a další půlka vesnice. I když výjimky samozřejmě existují na obou stranách. Ty však, jak se říká, jen potvrzují pravidlo.

svatbě vévodí růžová barva

svatbě vévodí růžová barva

V Moldavsku jsou svatby jak přes kopírák a hned na první pohled si člověk uvědomí, že z tradice stal se solidní byznys z katalogu. U nás by se dalo v podobném duchu hovořit o Vánocích, které pod tlakem trhu mizí ve smogu komerce a konzumu. Jenže moldavské svatbě se nepochybně daří dovést tento fenomén k dokonalosti. Totiž všechny ty svatební cinkrlátka a neuvěřitelný služby kolem doslova rámují materialistický fetišismus, do kterého je moldavská svatba pečlivě zabalena. Ve společnosti, která je jinak vlastně strašně materiálně chudá, jde nesporně o rozpor, který bije ihned do očí. Podobně jako kdysi u nás satelitní příjímače na venkovských staveních s kupou hnoje přímo na návsi.

Materialismus v Moldavsku svatbám prostě vévodí. Čím větší a dražší svatební auto, tím líp. Čím dražší prostory, tím líp. Čím větší a honosnější večeře, tím líp. Nekontrolované plýtvání se stává hrdým cílem. Mimochodem, jedna z moldavských svatebních tradic je skládání talířů do pater. Totiž jídlo se na stoly servíruje v průběhu celého večera a vůbec nezáleží na tom, jestli se sní nebo ne. Jednotlivé chody se vrství na sebe, třeba i na ještě nedojedený plný talíř. Rodina se pak může pyšnit, že na jejich svatbě měli pět vrstev a u sousedů jenom čtyři.

talíře se kupí bez ohledu na to, zda se jídlo sní nebo ne

talíře se kupí bez ohledu na to, zda se jídlo sní nebo ne

Čím víc utracených peněz, tím líp. Čím víc kýče, tím líp. Fantasie a individualismus nebo snad originálnost se nenosí. Svatba musí prostě splňovat společenské normy a zavedený konstrukt. Hostky a hosti zkrátka už dopředu ví, na co se mají (ne)těšit. Muzika, doprovodný program, jídlo, chlast, design, dekorace, tanec.. no prostě vše má svůj typický charakter, který lze popsat jako koncentrovaný nevkus a nezodpovědný konzumerismus.

Třešničkou na dortu je pak dárek pro novomanžele. Na dárky, pokud nemáte na to koupit fakt něco hodně drahýho, radši úplně zapomeňte. Mohli byste si akorát utřít ostudu. Místo toho se věnují peníze. Ano, prachy. Čím víc, tím líp. Že jste chudí? Nezájem, na svatbu rovnou zapomeňte. Nebo si půjčte. Studuješ? Půjč si od mámy. Jsi bez práce? Půjč si o bráchy. Nemáš bráchu ani mámu? Běž do banky. Na svatbu prostě bez peněz nelez. Obálky, do kterých se peníze odevzdávají, jsou nadepsány jménem a novomanželé poté přesně vědí, kdo je jakej škrt. Obvyklá suma nejde pod 100$, což je pro Moldavce ekvivalent poloviny běžného měsíčního příjmu. Nikdo se nenechá zahanbit, i kdyby měla celá rodina jíst následující měsíce jenom suchý brambory.

doprovodný program nenechává nikoho v klidu

doprovodný program nenechává nikoho v klidu (anebo naopak?)

Účast na svatbě byla pro mě bez diskuze velkým zážitkem, ale také malým šokem, jakým způsobem lze událost typu svatba materiálně vytunelovat a udělat z ní kýčovitou estrádu bez špetky vkusu, soudnosti a špiritu. Ale proti gustu…

Reklamy