Do Moldavska jsem se chtěl podívat již v létě 2013, ale nějak to z mnoha důvodů nevyšlo. Pak jsem celkem náhodou na konci srpna narazil na Econnectu na inzerát výběrového řízení na pozice dobrovolnic a dobrovolníků OSN, které každoročně ČR vysílá ve spolupráci s UNV do několika států světa. Vzhledem k tomu, že mě to na MPSV už nějaký ten měsíc příliš nenaplňovalo a vzpomínky na život v Argentině, rozuměj cizině, byly stále živé, přihlásil jsem se. Prostě představa shrbeného úředníka v Praze mě začala trochu děsit a zároveň vize práce na rozvoji lidských práv v zahraničí pro OSN byla vskutku výzvou a snad i malým snem.

OSN02

Mezi státy, kam letos ČR vyslala své dobrovolnice a dobrovolníky, byly samozřejmě mnohem víc sexy země (jako třeba Vietnam nebo Kambodža), nicméně Moldavsko bylo jediné spojené s lidskoprávní problematikou (pracuji po boku UN Human Rights Adviser) a šlo o jednu z posledních evropských zemí, kde jsem nebyl. Volba tak byla jasná.

Výběrko jsem ale zprvu nedopadlo dle mých představ a tak jsem v podstatě celý podzim až takřka do Vánoc žil s představou setrvání v Praze a neustále přemýšlel co dál. Nakonec ale českou pobočkou vybraného kandidáta v Moldavsku odmítli a já dostal šanci a své budoucí kolegyně a kolegy přesvědčil o své kompetenci s nimi od března 2014 profesně strávit nadcházejících 12 měsíců.

Moldavský blog nebude ale jen o práci, ale i kultuře, cestování, gastronomii a tak celkově o zdejších obyčejích, na které budu, doufám, postupně narážet.

Reklamy