Stanovisko SZ ke konání sociální pracovnice v Litvínově za spolupráce Městské policie

Začátkem září ’13 pracovnice a pracovníci sociálního odboru města Litvínov ve spolupráci se strážníky města navštívili několik jimi vytipovaných rodin. Důvodem těchto neohlášených návštěv, které se navíc konaly po 20. hodině večer, byla údajná konzumace alkoholu a omamných a psychotropních látek (OPL) v přítomnosti jejich dětí. Z tohoto důvodu měli strážníci s sebou i přístroj na detekci OPL. Obecně důvodem podobných kontrol je údajně souhrn nepříznivých společenských jevů, které mohou mít neblahý vliv na výchovu a vývoj dítěte.

K jednomu výjezdu sociální pracovnice a strážníků Městské policie Litvínov byl přizván i reportér internetového zpravodajského portálu e-mostecko.cz Jan Vraný. Ten je k podobným akcím zván pravidelně. V červenci dokumentoval například kontrolu lidí, kteří v Litvínově pobírají sociální dávky. Jan Vraný z takových situací pořizuje audio-video záznam, který následně s komentářem zveřejňuje na zmíněném zpravodajském serveru e-mostecko.cz. Toto jeho počínání již vzbudilo negativní ohlas mezi organizacemi působícími v sociálních službách či lidskoprávní oblasti.

Ze záznamu, který pan Vraný pořídil v souvislosti s návštěvami sociální pracovnice sociálního odboru města Litvínov a Městské policie Litvínov u romských rodin, lze vyvodit:

1. Pochybení sociální pracovnice ve smyslu vykonávání sociální práce jako pomáhající profese.

2. Pochybení strážníků Městské policie ve smyslu obecných cílů, etiky a předpisů policie.

3. Audio-video dokumentace takového zásahu lze považovat za hrubé porušení osobních svobod.

A lze se proto domnívat, že:

4. Došlo k porušení Listiny základních práv a svobod.

Ad1)

Sociální pracovnice se v rámci výkonu své práce, která byla na kameru zdokumentována Janem Vraným, dopouští zcela fatálního selhání v praxi pomáhající profese, kterou z popisu své profese a filosofie sociální práce vykonává. Namísto podpory a pomoci, která je alfou a omegou pro sociální práci, dopouští se zcela jednoznačně pouze kontroly a ponižování lidské důstojnosti a to ještě za asistence represivních složek. Komplexita sociální práce se tak z daného aktu zcela vytrácí a klienti, v tomto případě členky a členové romské rodiny, jsou vystaveni nepřiměřenému tlaku a represi. Ze sociální pracovnice se rázem stává najatá úřednice, která pouze asistuje represivním složkám než naopak, kdy policie může v některých rizikových případech poskytnout sociálním pracovnicím a pracovníkům bezpečí. Taková praxe je nepřípustná a je možné ji označit za šikanozní s využitím nepřiměřeného nátlaku na klienta a zneužití autority sociálního pracovníka. A to i s ohledem na práva a kvalitu života dítěte, které bylo v tomto případě vystaveno naprosto zbytečně traumatickému zážitku, je taková praxe absolutně v rozporu s dobrou praxí sociální práce.

Matka, která začne křičet v přítomnosti svých dětí na sociální pracovnici, která jí vyhrožuje případným jejich odebráním, není špatná matka. Špatná je sociální pracovnice, která se k takové akci a jednání propůjčí a děti jí vystaví.

Sociální pracovnice v tomto případě ani nevychází ze znění zákona o sociálně právní ochraně dětí, protože se cíleně zaměřuje na jevy, které tento zákon nikterak neřeší. Totiž žádný zákon ČR nestanovuje povinnost rodiče, aby po 20. hodině trávil čas se svým dítětem. Nadto je nadmíru legitimní nechat své dítě hlídat jinou dospělou osobou. Stejně tak ani žádný zákon ČR nezakazuje konzumaci alkoholu a OPL v přítomnosti dětí¹. Nakonec i předem neohlášenou návštěvu rodiny sociální pracovnicí ve večerních hodinách lze považovat za nepřiměřenou činnost, která je opět v rozporu s filosofií sociální práce, která má zejména cílit na podporu a pomoc klienta.

Ad2)

Strážníci Městské policie Litvínov se na audio-video záznamu pořízeném Janem Vraným dopouští řady pochybení. Je vůbec otázkou, zda taková asistence sociální pracovnici, která provádí kontrolu vytipovaných rodin, je přiměřená a není v rozporu s obecnými cíli policie a právním základem policie v právním státě (dle Evropského kodexu policejní etiky, přijatým výborem ministrů Rady Evropy 19. 9. 2001)².

Na nahrávce je zřejmé, že strážníci vstupují do bytů bez soudního povolení³, bez seznámení klienta sociální pracovnice s jeho právy⁴ a bez respektu jeho soukromí⁵. Navíc strážníci společně se sociální pracovnicí nutí klienta k podrobení testu na OPL pod pohrůžkou donucovacích prostředků nebo dokonce pod pohrůžkou odebrání dítěte. Takové jednání lze považovat za ryze šikanozní, v rozporu s policejní etikou, která je postavena na morální odpovědnosti policisty plynoucí z jejich postavení ve společnosti.

Ze strany Městské policie tak došlo k nepřekročitelnému narušení respektování osobnosti občana, které se mimo jiné projevuje úrovní tolerance s vyloučením všech projevů diskriminace a to zejména pokud se jedná o národnost, náboženství, politické a filosofické názory, pohlaví, věk, sociální původ nebo jakékoli další okolnosti⁶ a tím ke zneužití pravomocí Městské policie.

Ad3)

Na nahrávce je několikrát zaznamenán moment, kdy si klient nepřeje být tímto způsobem dokumentován. Vzhledem k tomu, že nejde o dokumentaci přímo prováděnou policií pro její vlastní potřeby vyšetřování, ani sociální pracovnicí, která by ji mohla využít pro vnitřní potřeby řešení těchto konkrétní kauz odboru sociálně právní ochrany dítěte, ale naopak jde o audio-video dokumentaci pořizovanou soukromou osobou, která není nikterak formálně zapojena do trestně-právních procesů, které jsou v kompetenci právě výše zmíněných subjektů, a která ji následně využila s plným vědomím Městské policie a nejspíš i odboru sociálně právní ochrany dítěte města Litvínov pro potřeby soukromého zpravodajského serveru e-mostecko.cz, lze s jistotou konstatovat, že došlo k závažnému porušení soukromí dotčených osob. Nadto takové zveřejnění nahrávky vede ke stigmatizaci daných osob⁷, neboť i kdyby následně došlo ke stažení této nahrávky, již jejím zveřejněním a medializací došlo k nevratnému porušení práv osob na nahrávce. Opět tedy došlo k porušení práv občanů ČR a porušení etických závazků jak Městské policie, tak i sociální pracovnice, která se vůči natáčení nikterak nevymezila a nevytvořila pro svého klienta bezpečné prostředí.

Došlo nadto také k porušení etiky novináře, jakožto reprezentanta významného společenského nástroje nestranného, objektivního, nediskriminačního a neubližujícího informování veřejnosti. Lze pouze s lítostí konstatovat, že takové porušení novinářské etiky není v poslední době ojedinělým jevem a vypovídá pouze o nutnosti toho, aby se novinářské profesní komory k těmto situacím vyjádřily.

Ad4)

Tento konkrétní případ dokazuje, jak je v dnešní době stále relativně snadné překračovat ba dokonce pošlapávat lidská práva, která v našem právním prostřední demokratického právního státu jsou zaručena Ústavou a její Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina). Jak již bylo uvedeno výše, došlo k evidentnímu narušení soukromí osob a to bez předchozího svolení či oznámení ze strany odboru sociálně právní ochrany dětí města Litvínov nebo Městské policie Litvínov, která při práci sociální pracovnice asistovala. V tomto konkrétním případě se lze domnívat, že došlo k porušení Čl. 10 Hlavy druhé Listiny Právo na soukromí v širším slova smyslu, kde je v odst. 1 uvedeno: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. To bylo jednoznačně porušeno (1) konáním sociální pracovnice, (2) konáním Městské policie a nakonec i (3) závažně porušeno zveřejněním audio-video nahrávky Jana Vraného. To samé platí pro odst. 2 téhož článku, který uvádí: Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Tento odstavec byl porušen (1) jednáním sociální pracovnice, která nepřiměřeně represivně vystupovala proti svým klientům nad rámec zákona o sociálně právní ochraně dítěte, (2) Městskou policií, která nad rámec svých pravomocí nutila klienty sociální pracovnice k podrobení se testům na OPL, vstupovala do jejich bytu bez soudního povolení a bez seznámení klienta sociální pracovnice s jeho právy a vyvíjela na něj psychický nátlak pod hrozbou nejen fyzického násilí. Podobně se lze domnívat, že došlo k porušení Listiny v případě Čl. 12 Hlavy druhé Soukromí v prostorové dimenzi, kdy odst. 1 říká: Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. A odst. 2 říká: Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. Městská policie ani sociální pracovnice sociálního odboru města Litvínov žádný takový příkaz soudce neměla. Nešlo dokonce ani o prohlídku bytu vyplývající z jakéhokoli trestného řízení. Proto je možné se domnívat, že sociální pracovnice společně s Městskou policií jednoznačně zneužila své formální autority a vědomě porušila práva, která jsou zaručena naším ústavním pořádkem.

Závěr

Strana zelených odsuzuje takové konání, které je v kolizi hned na několika místech s naším ústavním pořádkem a právním řádem ČR, v rozporu s etickými zásadami a dobrou praxí sociálního pracovníka a dobrého vládnutí, kde v tomto případě zodpovědnost nese vedení města Litvínov.

Strana zelených odsuzuje represivní politiku jako řešení pro eliminaci nepříznivých společenských událostí a jevů, ale naopak podporuje cestu pozitivních opatření, všestranné sociální práce a široké občanské participace. Jen tak lze v důsledku dospět ke zvyšování kvality života dotčených osob a rodin, jejich posílení a zahrnutí do rozhodovacích procesů včetně zkvalitnění dobrých mezilidských vztahů.

Romské rodiny, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách, jsou za současných podmínek obětí systému, který je dlouhodobě diskriminuje v oblastech jako je bydlení, vzdělávání či uplatnění na pracovním trhu. Mnoho takových rodin se dostalo do bludného kruhu chudoby či zadlužení, do bludného kruhu nezaměstnanosti a nakonec i kriminality, která zejména jejich potomkům neumožňuje důstojný rozvoj v rámci možností společnosti, ve které vyrůstají.

Nátlak, kterého jsme svědky ze strany sociální pracovnice za spolupráce Městské policie v Litvínově, je přesně to, co udržuje tyto segregované romské rodiny ve statusu quo, tedy v chudobě a sociálním vyloučení, ve světě ubytoven pod dohledem kamer a státní represe. Zveřejněná audio-video nahrávka navíc v kontextu současných protiromských demonstrací a pogromistických pochodů posiluje ve veřejném prostoru stereotypizaci takového nepříznivého společenského fenoménu, posiluje už tak negativní obraz celé etnické menšiny, zvyšuje etnické napětí a rasistické tendence i tam, kde ještě nedávno byly nemyslitelné.

Strana zelených se dlouhodobě věnuje problematice sociálně vyloučených lokalit, které jsou, bohužel, v našich podmínkách stále spojeny zejména s romskou menšinou. V této souvislosti Strana zelených již dávno zveřejnila vlastní recept na řešení této dlouhodobě nelichotivé situace ve formě tzv. Zelené cesty z ghetta. Pro její realizaci je ale třeba podniknout nejen celou řadu institucionálních kroků, včetně posílení lidskoprávní agendy na vládní úrovni ideálně znovu zřízením úřadu ministra pro lidská práva a menšiny, posílení agendy spojené s problematikou sociálního vyloučení na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí a dále pak na nižších, tedy krajských až obecních a to až po komunitní práci vedoucí k plné inkluzi všech (vyloučených) spoluobčanů bez rozdílů národnosti, etnicity, náboženství, politického a filosofického názoru, pohlaví, věku, sociálního původu a dalších.

Strana zelených si ale stejně tak uvědomuje, že mnoho procesů, které povedou k dobrému soužití mezi obyvateli nelze vynucovat jen shora posílením agend zmíněných institucí, ale musí jít ruku v ruce i s obecným veřejným zájmem a veřejným míněním, musí mít podporu zespoda. Proto je nutné zacílit se v tomto směru na jedné straně na vzdělání s důrazem na principy demokracie, tolerance vůči společenské rozmanitosti, multikulturalismu a v neposlední řadě na procesy současného globalizovaného světa a na straně druhé všechny formy nesnášenlivosti plně odsoudit jako nepřijatelné. Jen tak se lze do budoucna vyhnout předsudkům, které jsou živnou půdou pro všechny formy diskriminace a neférového jednání vůči těm, jež se jakkoli odlišují od většinové společnosti.

Vypracoval Josef Šmída (odborná sekce pro lidská práva SZ), v Praze 18. září ’13

ve spolupráci s Ivanou Janišovou, Tatianou Konrádovou a Lucíou Zachariášovou

—

1 Pouze zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů v § 16, odst. 1 říká: Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Tento paragraf nicméně nelze aplikovat na rodiče, kteří ve večerních hodinách konzumují alkohol nebo OPL.

2 Například jedním z cílů policie dle zmíněného Kodexu je ochrana a respektování základních osobních práv a svobod, zejména jak jsou uvedeny v Evropské úmluvě o lidských právech nebo, že policejní operace se vždy musí vykonávat v souladu s národním právem a mezinárodními normami, které stát přijal. Vstup do bytu v takových případech je možný pouze na příkaz soudce v trestně právním řízení.

3 Zákon v tomto případě umožňuje obecní policii vstupovat do bytu pouze tehdy, je-li bezprostředně ohrožen život nebo zdraví nebo hrozí-li větší škoda na majetku. Anebo viz poznámka pod čarou 2.

4 Navíc zákon umožňuje vstupovat sociálním pracovnicím a pracovníkům do bytu klienta pouze tehdy, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo ochranu jeho práv. Žádnými takovými indiciemi sociální pracovnice v danou chvíli nedisponovala. Došlo tak ke zneužití pravomocí, které ji ukládá zákon na jedné straně a etický kodex sociálního pracovníka na straně druhé.

5 Listina základních práv a svobod, Hlava druhá, Čl. 10 (Právo na soukromí v širším smyslu) a Čl. 12. (Soukromí v prostorové dimenzi).

6 Viz Etický kodex Policie ČR, platný i pro Městskou policii.

7 Lze se domnívat, že taková nahrávka je i v rozporu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a to přesto, že jsou cenzurována jména dotčených osob. Na nahrávce je ale zřejmé, kde bydlí, jejich hlas není nikterak modulován a je jim vidět do obličeje. Pro obyvatele žijící v sousedství jsou tak tyto rodiny relativně snadno identifikovatelné.